- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
S dětmi v děcáku, které jsem poznala na jakési jejich "Olypiádě" a vůbec mě dlouho nedošlo, že nejsou z ústavu mentálně postižených, podle úrovně jejich chování. Na opuštěné a týrané staré lidi a nezacpávat si uši ani cestou kolem útulku pro psy, kde vyjí a marně čekají svého člověka, který je tam odložil. To aby člověk se těšil na spánek, aby nic nevnímal. Takoví Jiříci jsou v hodně rodinách. Mámy nad nimi brečí, pak se jich i začnou bát a když vykradou babičku, tak jsou šťastné, že je u toho babička nechytla a on ji neublížil. Potom člověk se jednou probere z bezvědomí v nemocnici a od personálu se dozví, že měl selhání kromě jiného také ledvin a nad ním stojí jeho sestra a když odejde, tak se setra, ale zdravotní ptá, "Co to bylo za paní, ta návštěva? Minulý týden byla za panem primářem a nabízela mu pro Vás svou ledvinu". pak teprve jsem ucítila pouto rodiny a nějaký zmetek mně ho nezkazí.
V životě se musíme naučit vážit si toho, co v rodině funguje a přenést se přes to, co nefunguje a co my už nemůžeme změnit, protože to záleží na té druhé straně.
Zrovna včera jsem si na Vás vzpomněl a věnoval Vám i pár chvil ve své modlitbě. Přeji Vám, ať zvládnete víkend a až budete zase na chalupě, tak ať tam máte obvyklou pohodu.
životní příběh. Naštěstí dobří lidé stále žijí ( v tomto případě jste to Vy), a díky nim bývá do takto smutných životů vnášeno alespoň světélko radosti.
Já pořád věřím v dobro člověka. Dobrých lidí je skutečně víc než těch zlých, akorát se neumějí tak zviditelňovat.
ano, od těch dobrých to ostatní považují za samozřejmost, takže vyčnívají jen ti špatní.
Udelal jste to maximum, co jste konkretne Vy udelat mohl. Jenze mam furt pocit, ze je nekde neco spatne. Takove Jiriky bychom meli strkat do polepsoven, a ne pred nima schovavat babicky do domovu duchodcu.
Zdravím po ránu.
Ono asi bude vždycky něco špatně. Takový už je svět a my ho, jako celek, nezměníme. Zřejmě nezměníme ani takové Jirky. (Ani ta polepšovna nebo vězení většinou nepomůže.)
Takže je pak na nás, abychom bránili ty slabší, co už na svou obranu nemají sílu. Každý podle svých možností.
Ale příliš se snažíte dojmout své čtenáře citovými příběhy. Jejich prostosta (nikoli prostoduchost) je opravdu jen takovým milým vyprávěním i mini lidských osudech. Ale nic víc. Chybí jim širší noetický rozměr. Škoda.
Fulghum je jen jeden a přestože je to jeden z mých oblíbených autorů, nesnažím se ho kopírovat.
Těmi prostými příběhy, které dávám na blog, nechci nic dokazovat. V tomto chci jen připomenout, že mezi námi žijí ženy, které jsou ochotny ve své práci sester v domově důchodců udělat víc, než mají v pracovní smlouvě. Díky domu pár důchodců dožije svůj život důstojně. Tyto sestry se nikdy neobjeví v záři reflektorů, skoro nikdo je nezná a přece přinášejí štěstí starým babičkám a dědečkům a tím i samy sobě. Tak proč jim nevěnovat malou vzpomínku?
Pokud chcete číst Fulghuma, pak budete muset otevřít některou z jeho knížek.
je hrozné, že takových babiček a vnoučků je mezi námi děsná spousta. Já chodím i v terénu do rodin a co člověk vidí a slyší, tak se sám za ty lidi stydí. Posílám karmu a hezký večer !!! Ludmila
Děkuji. Už jsem Vám psal pod jedním Vaším článkem, že si Vážím lidí, kteří se snaží pomáhat lidem. Soudě z Vašich článků, pro Vás Vaše zaměstnání není jen práce, ale spíš bych to popsal termínem "povolání". Tak ať máte stále dostatek empatie a sil a občas vidíte i pozitivní výsledky.
Také přeji pěkný večer.
Opět se ukázalo, že biblické přísloví neplatilo, babička štědře rozdávala vnoučkovi a nic nesklízela. Tak jste to za toho Boha musel napravit vy. Doufám, že už raději toto přísloví svým ovečkám nepřopomínáte.