Potřebuje "dobrý člověk" křest?

"... byl pokřtěn i Ježíš a modlil se, otevřelo se nebe a Duch svatý sestoupil na něj v tělesné podobě jako holubice a z nebe se ozval hlas: „Ty jsi můj milovaný Syn, tebe jsem si vyvolil.“ (Lukáš 3,21+22)

Lukáš zaznamenal něco, co mi dlouho vrtalo hlavou. Bezhříšný Ježíš přijímá křest od Jana Křtitele. Přitom Jan ve svých kázáních vybízí ke křtu a k pokání hříšníky.

     Proč se Ježíš nechal pokřtít? Nevěřím tomu, že by Boží Syn potřeboval projít obřadem, který z hříšníka snímá hřích a špínu zla. Ježíš musel mít jiný důvod.
     Ježíš chce tímto činem oslovit ty posluchače, kteří mu naslouchají, ale mají pocit, že nejsou zase až tak moc hříšní, aby potřebovali pokání a křest. O pár dnů později, až se budou farizeové a zákoníci pohoršovat nad tím, že se stýká se spodinou společnosti, jim Ježíš odpoví: "Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem volat k pokání spravedlivé, ale hříšníky." (Luk.5,31+32)

    Ve vztahu ke spasení existuje jedna velice ohrožená skupina lidí. Patří do ní každý, kdo se považuje za „dobrého člověka“. Tito lidé rádi říkají: „Nikoho jsem nezabil, nekradu a v manželství jsem věrný...“
     „Dobrý člověk“ může propadnou pocitu, že on, na rozdíl od těch špatných a zlých lidí, pokání a křest nepotřebuje. Bůh by se měl raději zabývat těmi horšími – Hitlerem či Stalinem a jim podobným.

     Ježíš se nechává pokřtít, abych si nemohl myslet, že mne se potřeba odpuštění hříchů a očista svědomí netýká. Nebo si chci myslet, že jsem lepší než můj Tvůrce a Spasitel?

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance", inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)