Pokoj vám!

            Mnohokrát v životě jsem se bál něčeho, co nakonec vůbec nenastalo. Nechal jsem se zbytečně připravit o pokoj a pak jsem ho dlouho a složitě znovu hledal.

Téhož dne večer – prvního dne po sobotě – když byli učedníci ze strachu před Židy shromážděni za zavřenými dveřmi, přišel Ježíš a postavil se uprostřed nich a řekl: „Pokoj vám.“ Když to řekl, ukázal jim ruce a bok.
Učedníci se zaradovali, když spatřili Pána. (Jan 20,19+20)

            Učedníci se po Ježíšově zatčení rozprchli. Po jeho ukřižování pak propadli panice. Báli se, že teď je řada na nich. Proto se skrývají za dveřmi, které jsou zabezpečeny pořádnou petlicí. Jejich strach je tak velký, že dokonce nevěří ženám, které se vrátily od Ježíšova hrobu se zprávou, že Mistr žije. Teď je Ježíš opět mezi nimi. Jeho první slova zní: „Pokoj vám!“

Pro mne je v tom pozdravu hluboká teologie. Bůh si nepřeje, abychom se báli. A už vůbec nechce, abychom druhé strašili. Máme se naopak snažit přinášet druhým poselství, které jejich nitro zbaví všech strachů a běsů, které dnes šíří všechna možná i nemožná média.

Přiznám se, že někdy dostávám strach, když sleduji zprávy, které bývají plné násilí a krve. Právě v takových chvílích si pak představuji Ježíše, jak ke mně přichází, překonává petlice mého strachu a pak mi říká: „Neboj se, jsem tu s tebou. Neboj se a přijmi můj pokoj.“

Pane Ježíši, díky, že mne učíš přinášet lidem pokoj. Vím, že nejsem nejlepší žák, ale chci se učit dál. Díky za Tvůj pokoj.

Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.

Minulý díl:  Vzpomeňte si, co říkal ...