Pevné místo v životě

            Rituály, zvyky i tradice hrály v životě lidí vždy důležitou roli. Dnes je opomíjíme, protože máme pocit, že je to zbytečná ztráta času. Neuvědomujeme si, jak moc se tím ochuzujeme.

Když uplynulo osm dní a nastal čas k obřízce, dali mu jméno Ježíš, které dostal od anděla dříve, než jej matka počala.
Když uplynuly dny jejich očišťování podle zákona Mojžíšova, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby s ním předstoupili před Hospodina… (Lukáš 2,21+22)

            V životě Židů mají obyčeje stejně důležitou roli jako v době, kdy se v Betlémském chlévě narodil Ježíš. Osmý den byl obřezán a šest týdnů po porodu ho Marie s Josefem přinesli do chrámu, aby naplnili Mojžíšův zákon.

            Osobně jsem tradice a rituály neměl nikdy rád. Také jsem je považoval za něco, co mne okrádá o svobodu dělat si se svým časem co chci. Jak jde čas, objevuji v tom pravidelném opakování různých obyčejů kouzlo, které mi dřív unikalo.

            Při oslavě narozenin se těším na setkání se svými blízkými podobně jako na svatbě, pohřbu a dalších obřadech, které se ze života dnešní společnosti potichu vytrácejí.

            Dnes vnímám tyto příležitosti jako pevné body mého života, zvláště když mne něco rozhodí a vyvede z pravidelného rytmu. Díky rituálům jsem pak obklopen lidmi, kteří prožívají něco podobného a můžeme se vzájemně podepírat.

Bože, obřady, tradice i pravidelný den odpočinku mne naučily během malé zastávky vydechnout, nabrat nové síly a také se znovu rozhodnout, jakým směrem se vydat dál. Díky za ně.

Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.

Minulý díl:  Pamatuješ? Tak si dej pozor ...