Pastýřské humoresky (5) - Deset panen

Modlitba je úžasný Boží dar. Přestože jde o vážnou záležitost, dají se i při ní občas zažít velice humorné situace.

Jistě si vzpomenete na americký seriál Dallas, který brzy po “sametové revoluci“ prorazil i v naší televizi. Jedním z hlavních hrdinů byl Bobby, sympatický mladý muž, který si velice rychle získal srdce divaček, zvláště pak těch starších. V době, kdy televize vysílala seriál, nebyla v domovech důchodců v televizních místnostech volná ani jedna židle.

V takovém domově žila i stařenka, která se do Bobbyho zamilovala. Když pak jeden díl končil zdánlivou smrtí jejího miláčka, babička z toho málem onemocněla. Její mysl už jen těžko rozeznávala realitu života od seriálové fikce a tak se začala za Bobbyho modlit. Prosila Boha, aby ho vzkřísil z mrtvých. O pár dílů později se Bobby v seriálu znovu objevil živý a zdravý. Stařenka pak na bohoslužbě děkovala Bohu, že vyslyšel její modlitbu a Bobbyho vzkřísil. Kolega, který mi tuto příhodu vyprávěl, říkal, že měl tehdy co dělat, aby zůstal vážný.

Na jiném místě četl kazatel při bohoslužbě z Bible podobenství o desíti pannách, ve kterém Ježíš na příkladu židovské svatby ukazoval na nebezpečí, hrozící lidem žijícím na konci světových dějin. Kromě ženicha a nevěsty v něm vystupuje také deset družiček. Tyto panny měly čekat v místě konání svatební hostiny, aby přivítaly svatební průvod s ženichem a nevěstou. V ruce měly svítilny, kterými celému průvodu svítily na cestu do domu, kde bylo pro všechny svatebčany přichystáno slavnostní pohoštění. Jenže dívky v tomto příběhu usnuly a svatbu málem zaspaly. Pěti dívkám došel olej v lampách a na svatbu se nakonec nedostaly. Kazatel pak ve svém kázání rozvíjel hlavní pointu příběhu. Zdůraznil, že i nám hrozí, že zaspíme Kristův návrat na naši zemi a zřízení jeho věčného království.

Mezi přítomnými v sále vše pozorně poslouchal starší člen církevního společenství. Na konci bohoslužby byl vyzván, aby pronesl závěrečnou modlitbu. Modlil se velice důstojně, tak, jak to staří lidé umějí. Vše by dobře dopadlo, kdyby najednou z jeho úst nezazněla zvláštní prosba: “Bože, pomoz mi, abys mne, až přijdeš, nenašel spát s desíti pannami.“ Jak lidem postupně docházel smysl to, co slyšeli, smích se postupně šířil sálem a trvalo hodně dlouho, než se lidé opět uklidnili. Na tuto modlitbu vzpomínají dodnes. A na to předcházející kázání prý také nelze zapomenout.

Říká se, že Bůh má smysl pro humor. Zajímalo by mne, jak se při takových modlitbách tváří. Zda mu také cukají koutky, jako nám.

Pro nás, modlitebníky, je ale důležitější to, že nás slyší.