Mně z poslední doby utkvěla nejvíc v mysli učitelka Bednářová.

Tu si budu pamatovat.

Ta se obzvlášť vydařila 🤔

Skvěle napsáno, hlavně s nadhledem, který mnohým chybí

Děkuji.

Pane kolego blogere, tak jak jsou různě dobří učitelé, jsou zrovna tak různě dobří lékaři, zdravotní sestry, elektroinženýři, prodavačky a mnohé další profese. Třeba i takoví kněží nebo kazatelé.

Jsou takoví, kteří berou svou profesi jako poslání a uplatňují lásku ke všem lidem bez ohledu na jejich názory či víru.

Najdou se však mezi nimi i takoví, co, jak se říká, kážou vodu a pijí víno. Třeba v obci poblíž nás působil jednu dobu kněz, který část darů od věřících jezdil utrácet do nějakého nočního podniku ve Zlíně (když se na to přišlo, tak s ostudou z příslušné farnosti odešel).

Takový je prostě život, ale na závěr bych chtěl ještě dodat, že já osobně bych si netroufnul posuzovat to, jak je kdo dobrý ve své profesi, na základě jeho blogové tvorby (pokud by se např. nejednalo o novináře nebo učitele češtiny, který pravidelně mívá ve svém textu spoustu hrubek apod.)

Učitel je pro mě práce s obrovskou zodpovědností. Může být pro děti skvělým průvodcem, pokud dělá svou práci dobře. Nebo může jejich nadání zadupat do země. Respekt všem učitelům, kteří v dětech dokáží vzbudit zájem o vědění, umění nebo třeba i sport.

Dobře napsáno. Učitelé jsou různí. Je zde dvojice ,,učitelů", u kterých bych si jistě nepřál, aby učili mé děti. S panem Vracovským se sice též někdy neshodnu, ale byla by čest, kdyby mé děti učil.

Kdyby nebyla jiná možnost jít na jinou školu, klidně bych se i odstěhovala, jen aby moje děti mohly číst s chutí a mit svoje názory, místo opakování nesmyslů. "Nepochopil jste 1984 stejně jako já! U mě byste neodmaturoval, pane Herdo!"

Jak jste se kdysi modlil za Klause, tak byste se mohl pomodlit za

paní učitelku Veroniku. Tak jako já, pokud půjdu do kostela, pomodlím se i za vás. Všichni jsme děti boží. A Karel Trčálek by se mohl mírnit.

Já už přece dlouho neučím, pane F. 😉 Jsem stará, unavená, přestalo mě to bavit. Rozbory dvaceti tenkých knih nejsou snem staré češtinářky. A klidně se modlete, to mě vždy potěší.

Já si pamatuji na mou učitelku češtiny na gymnáziu, co seřvala mého spolužáka za to, že prohlásil, že Hobbit je lepší než Pán prstenů, ale dále se také hádala s rodiči na třídních schůzkách o tom, jak je Vinnetou úžasná knížka. Za rok a půl učení našeho ročníku odešla, přičemž ale zanechala v našich vědomostech takové mezery, že jsme se z nich poměrně dlouho vzpamatovávali. Další češtinářka, shodou okolností se s předchozí učitelkou nesnášela, nebyla o moc lepší. Je to škoda, češtinu jsem měl vždy rád, téměř jsem jí šel studovat na VŠ, ale tyto dvě kreatury mi dodnes znechucují vzpomínky na hodiny českého jazyka, přinejmenším v nich nechávají hořkou pachuť.

Na svou učitelku, Ondřeji. Ano, máte mezery.

Pravda je, že ten poslední půlrok mi operovali koleno, odučila jsem jeden týden a zástupce byl upozorněn, ať hledá náhradu. Měla jsem od ředitele takovou šikanu kvůli kritice Cermatu a nových maturit, že mě hlídalo pět doktorů a tři právníci. Kdykoli jsem došla do školy, dostala jsem nějakou výzvu či výtku. Proto jsem tam raději nechodila, počítala jsem s odchodem. O hodinovku nikdo nestojí, po patnácti letech tvrdé dřiny. Po poslední výtce jsem si lehla do postele a čekala na meniskus. Nechtěla jsem se soudit s arcibiskupstvím.

Pán prstenů je lepší kniha než Hobit. Vinnetou je úžasná pohádka.

Vás si prakticky nepamatuji. Ředitel mi v posledních dvou letech každý červen sebral vyšší třídy a dal dvě primy a jednu sekundu. 99 nových tváří. Ten poslední rok už jsem si ani nepamatovala jména studentů. Věděla jsem, že podám výpověď, až se vykřešu z chorob nastřádaných po pětileté šikaně. Což jsem udělala.

Přeji pěkné dny, na FB už mě nehledejte. Proč špehovat kreatury, že.

Tak jsem si zavzpomínal na kantory, kteří se snažili něco nalít do mé hlavy. Na jazyk mateřský i na literaturu jsme měli skvělé učitele. I ti ostatní ušli, nikdo do nás necpal socialismus horem dolem, spíš občas někomu něco uteklo, co si v té době neměl ani myslet. Přesně v opačném smyslu, než tu od našich zdejších "učitelských" musíme číst.

Ti naši studovali ještě za první republiky a zažili okupaci a budování komunismu v padesátkách.

Ti zdejší by v padesátkách udělali kariéru.

V padesátkách bych neučila. To by mě zavřeli, pane Dvořáku.

Já, který jsem ruský jazyk jakožto řeč okupantů z duše nenáviděl, jsem díky ruštináři na gymnáziu podlehl kouzlu tamní literatury. Ruštinář byl relativně soudný člověk, který rozuměl tomu, že rvát do mě tuto řeč prostřednictvím projevů soudruha Brežněva nemá cenu, a zvolil přibližování skrz literaturu. Ovšem, a to mi docvaklo až později, skrz literaturu, která vznikla před rokem 1917.

Srovnání tamní literatury z doby před rokem 1917 a z doby socialismu bylo jako srovnání Cadillacu a Trabanta (kde Cadillac zůstal před rokem 1917).

Čímž pokaždé, když se dostanu do svého rodného města a potkám svého gymnaziálního ruštináře, dnes statného důchodce, tak mu za tohle vyslovím dík a uznání.

Miluju Vojnu a mír

Teď jsem si všiml, že se Paní učitelka objevila i na titulce, myslíte, že si toho všiml i pan učitel? 😉

Pane osvětlovači, a netvrdil jste náhodou dříve, že vy titulku nikdy nesledujete a absolutně vás nezajímá, kdo na ní je?