„Pán Bůh zaplať!“

Ale dáváš-li hostinu, pozvi chudé, zmrzačené, chromé a slepé. Blaze tobě, neboť nemají, čím ti odplatit; ale bude ti odplaceno při vzkříšení spravedlivých. (Lukáš 14,13+14)

Na hostinu většinou zveme lidi, kterých si vážíme a ke kterým máme dobrý vztah. Často pak do seznamu hostů zařazujeme ty, kteří by nám v budoucnu mohli být užiteční. Je to normální, dělá to tak asi každý.

     Jenže Ježíš to vidí jinak. Své posluchače vede k tomu, aby svůj dům zaplnili úplně jinými hosty – těmi, kteří nám naši pohostinnost nikdy neoplatí.

     Vzpomínám na jednoho „bezdomovce“, který se občas objevil u našich dveří. Většinou odcházel s taškou, do které jsem dal nějakou konzervu, chléb, zeleninu a ovoce. Vždy slušně poděkoval a pak pronesl: „Pán Bůh vám to zaplať.“
     Zpočátku mi ta slova z jeho úst zněla jako fráze. Jenže Bůh jeho krátkou modlitbu vyslýchal. To, co jsem mu dal, mi nikdy nechybělo. Spíš jsem měl dojem, že mi ještě přibylo.

     Tomu, kdo hostí „chudé, zmrzačené, chromé a slepé“, bude „odplaceno při vzkříšení spravedlivých“. Nevěřící lidé to považují za „těšínská jablíčka“. Zapomínají, že je tu ještě jedna odměna – rozzářené oči člověka, kterému někdo pomohl v zoufalé situaci. Zkuste to a dáte mi za pravdu.
     Chudí a postižení si zaslouží mou pozornost. Požehnání, které mi udílí Ježíš, nemám jen pro sebe. O to, co jsem dostal, se mohu dělit. Nemusím se bát, že mi pak bude chybět. Těm, kteří se nesobecky dělí, Bůh žehná už nyní a má pro ně připravenu ještě větší odměnu „při vzkříšení spravedlivých“.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)