Otevřené oči vidí Ježíše

Když byl s nimi u stolu, vzal chléb, vzdal díky, lámal a rozdával jim. Tu se jim otevřely oči a poznali ho; ale on zmizel jejich zrakům. (Lukáš 24,30+31)

Dnes bude opět mnoho dětí věřit, „že když vydrží nejíst, uvidí zlaté prasátko“. Spousta lidí dnes bude brát do úst jméno Ježíš, budou dělat to, co říkají štědrovečerní tradice, ale s Ježíšem se nesetkají, protože je pro ně jen pohádkou pro malé naivní děti.
     Ježíš se v den svého zmrtvýchvstání setkal se dvěma muži, kteří patřili mezi jeho učedníky. Šli spolu možná celou cestu z Jeruzaléma až do Emauz, což trvalo tři hodiny. Přitom jim vyprávěl příběh Bible, ale oni ho ani při tom nepoznali.

     Vše se změnilo, když byli u stolu. Pozvali ho na večeři, protože jim s ním bylo dobře. Jeho slova jim vracela naději. Připomínal jim stará proroctví, která hovořila o tom, že Mesiáš zemře, ale pak vstane z mrtvých, a oni si při tom uvědomovali, že jim Ježíš říkal totéž, ale oni to nechtěli slyšet.
     Pak vzal Ježíš do rukou chléb. Začal ho lámat, podával jim ho a v té chvíli ho najednou poznali. Lukáš píše, že „se jim otevřely oči“. Konečně poznali, že Ježíš žije. Chtěli se ho ptát na spoustu svých otázek, ale on jim najednou zmizel z očí, protože už věděli vše, aby se jejich smutek mohl proměnit v radost.

     Dnešní den zaznívá jméno Ježíš po celém světě. Lidé mluví o malém „Jezulátku“ a jeho příběh považují jen za pěknou pohádku nebo tradici, kterou je dobré dodržovat. Přeji si, aby se i jim otevřely oči a uviděli Ježíše. Ne to miminko v Betlému, ale Ježíše Krále, který porazil ďábla a může zlo v nás nahradit dobrem a láskou. Nejen na jeden večer v roce, ale napořád.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)