Opravdová modlitba

        Už jste si někdy položili otázku: "Proč se modlím?" Co vlastně vede člověka k tomu, aby pravidelně hovořil s Bohem? Podle odpovědi můžeme poznat, jak jsme na tom v našem duchovním životě.

        Dlouhé roky obsahovaly mé modlitby hlavně prosby. Něco jsem potřeboval a tak jsem prosil Boha, aby mi to dal. Ano, říkal jsem: "Buď vůle tvá", ale přál jsem si, aby ta Boží vůle kopírovala tu mou. Já přece nejlépe vím, co potřebuji.

        Pokud Bůh vyplnil mou prosbu, "vynášel jsem ho až do nebe", což on nepotřeboval, protože v tom nebi je. V opačném případě jsem se na něho zlobil a někdy i dost dlouho.

        Jenže život šel dál a já poznával, že to nejsem já, kdo ví nejlíp, co potřebuji, ale je to Bůh. Zjistil jsem, od kolika zbytečných problémů mne ochránilo to, že nevyslyšel některé mé prosby, které sice vypadaly jako dobré, ale k dobrému by nevedly.

        Jakub v návaznosti na "pomazání olejem" našich nemocných napíše: "Opravdová modlitba věřícího má velkou moc." (Jak.5,16) Modlitba má podle něho moc. Velkou moc. Ale ne ledajaká modlitba. Musí být opravdová, a ještě ji musím pronést s vírou, že se naplní.

        Mnohokrát jsem byl tím, kdo prováděl obřad "pomazání". Přitom jsem slyšel prosby zoufalých lidí, kteří si nedokázali připustit, že by někdo z jejich blízkých mohl zemřít. Občas se mi dokonce zdálo, jako by si uzdravení nemocného chtěli na Bohu vyvzdorovat.

        Modlitba neslouží k přemlouvání a lámání Boha, aby udělal něco, co nechce. Není to mince, kterou vhodím do automatu a vypadne mi to, co jsem si objednal. Díky modlitbě může nemocný, i všichni okolo něj, pochopit, co se děje a přijmout to, co nastane.

        Bůh je ochotný vyslechnout jakoukoliv naši prosbu. Opravdová modlitba ale není jen nekonečným opakováním naší prosby. Modlitba, o které píše Jakub, dává dostatek prostoru i tomu, aby nám Bůh mohl na naše prosby odpovědět. Je to rozhovor, ve kterém dávám Bohu možnost, aby mi vysvětlil, co se děje a proč dopouští to, co dopouští.

        Naším přáním je, aby výsledkem modlitby bylo uzdravení nemocného. Mnohokrát jsem prožil zázračné uzdravení. Bůh od našich modliteb očekává něco jiného. Připomeňme si Jakubova slova: "Modlitba víry zachrání nemocného, Pán jej pozdvihne, a dopustil-li se hříchů, bude mu odpuštěno." (Jakub 5,15)

        Prvořadým cílem opravdové modlitby není jen tělesné uzdravení. Naše modlitby mají v prvé řadě vést nemocného k tomu, aby prožil smíření s Bohem. Proto jí předchází vzájemné vyznání hříchů a odpuštění. Srdce nemocného je pak naplněno Ježíšovým pokojem bez ohledu na to, zda dojde k uzdravení těla, nebo nakonec nemoc ukončí jeho život.

        Nedávno jsem v nemocnici navštívil ženu, která prošla koncentračním táborem. Lékaři jí už nedávají žádnou naději na uzdravení. Když jsem se s ní modlil, vstupovala do mé modlitby, a tak zněly dvě modlitby současně. V její modlitbě nebylo žádné zoufalství a strach ze smrti. Sdělovala v ní Bohu, svému příteli, že přijme to, co dopustí. Šel jsem domů a také v mém srdci byl podivuhodný klid. Byl jsem svědkem opravdové modlitby upřímné, věřící ženy. Byla to modlitba, která měla moc.