Děkuji za výborný blog!

Ten závěr pak vypovídá o nejcennějším (a potvrzuje autorův soulad s výše napsaným) - o hluboké pokoře, díky níž jsme schopni o sobě občas i zdravě zapochybovat, a tak "nezamrznut" a pokračovat dál směrem k dalšímu duchovnímu, potažmo pak k osobnostnímu růstu a zrání.

Malý nárůdek - židovský - ohrožený ze všech stran konstituoval svou víru a etiku. Dnes je trošku jiná doba - lidí je čím dál víc, různorodá náboženství a víry. Všichni tak nějak ohroují všechny. Taková je podstata člověka-zvířete, nejlepší je do sporů mezi těmito šílenci se moc neplést, ne?