Obnošený manžel – opravit nebo vyhodit?

Jan Neruda kdysi napsal slavný fejeton “Kam s ním“. Za mého mládí to byla dokonce povinná četba. Tehdy mne nenapadlo, že za pár let bude mnoho lidí řešit trochu jiný problém, než vysloužilý slamník.

Vzpomínám, jak dědeček opravoval v kuchyni jídelní stůl, do kterého se mi v nestřežené chvíli podařilo zatlouct tři největší hřebíky, které jsem našel v jeho dílně. Nejdřív je vytáhl, pak vyrobil dřevené kolíčky, které jsem mu mohl pomáhat brousit. Natřel je lepidlem a opatrně kladívkem zatloukl do děr po hřebících.

Když jsme čekali, až lepidlo zaschne, zeptal jsem se: “Dědečku, ty nemáš peníze na nový stůl?“ Odpověděl, že má, a já pokračoval: “Tak proč spravujeme ten starý. Nový by byl přece krásnější a modernější.“
Chvíli se na mne díval a pak řekl: “Synku, u tohoto stolu jsem sedával se svým dědou. Tomu se žádný nový stůl nevyrovná.“ A pak jsme se zase společně věnovali další práci.

Dnes už se stoly neopravují. Spolu se starým nábytkem se zbavujeme i své historie a vzpomínek. Podlehli jsme tlaku reklamy a věříme, že jen stále nové věci a ještě novější zážitky nám mohou přinést štěstí.

Kdysi jsme se divili, že na západě raději koupí nové auto, než by nechali vyměnit otlučený blatník. Po revoluci jsme si z Německa a Rakouska vozili domácí spotřebiče, které “rozežraní sousedé“ nechávali u kontejnerů. V Ostravě dokonce jedna firma takto ve velkém vozila starší počítače a prodávala je se solidním ziskem.

Dnes už se tomu nedivíme. Sami jsme se naučili měnit staré za nové. Když se nám něco pokazí, neopravujeme, ale raději koupíme nové. A staré skončí na skládce odpadů.

Naučili jsme se při prvním problému a poruše měnit nejen věci, ale i přátele. Když si dovolí říct něco, co se nám nelíbí, tak...
Nakonec se nám tento způsob myšlení vkrádá i do našich neintimnějších vztahů v rodině. I zde máme tendenci řešit problém výměnou.

“Musím vám říct, že dnes se máme s mámou raději, než když jsme se před čtvrt stoletím brali.“ Ta slova pronesl táta na oslavě stříbrné svatby. Tehdy jsem mu moc nevěřil.

Dnes už jsem také “obnošený manžel“. Jsem rád, že moje žena raději opravuje a přešívá, než mění. Ví, že s mým “zastaralým hardwarem“ nic nenadělá. Tak se snaží alespoň vylepšovat můj software, hlavně operační systém.
Občas mám pocit, že se ji práce na mém “upgrade“ (vylepšení) daří. Za těch 25 let, které v květnu oslavíme, mi můj operační systém (povahové vlastnosti) pomohla kvalitně vylepšit. Snažím se jí oplácet stejnou měrou.

Společně spolu stárneme a radujeme se z každého malého vítězství nad problémy, které náš vztah (stejně jako každý jiný) provázejí. V manželství je lepší trpělivě opravovat, než unáhleně měnit. Dnes vím, že táta nelhal.