Nikdo není nenahraditelný

A přijdou od východu i západu, od severu i jihu, a budou stolovat v Božím království... (Lukáš 13,29)

„Já nemám strach. Boží láska je tak nesmírná, že nakonec spasí každého člověka. Vždyť on by nedokázal nikoho odsoudit.“ Tato slova jsem slyšel od muže, který vyrůstal v křesťanské rodině, ale když vyrostl, rozhodl se pro život bez Boha.
            Někteří Židé žijící v Ježíšově době byli přesvědčeni o tom, že když se narodili do „vyvoleného národa“, nemůže se jim nic stát. Bůh je přece nevyžene ze svého království.
            Ježíš jim ale říká něco, co je muselo šokovat. Pokud to nebudou Židé, kdo ponesou „evangelium“ světu, Bůh si vyvolí nový „Boží lid“.  Už to nebude národ, ale budou to lidé ze všech ras a kmenů. Budou to jeho následovníci. Ti přijmou pozvání do Božího království a pak se budou o tento dar dělit s každým, kdo také touží po věčném životě v Ježíšově blízkosti.

            Stále se setkávám s křesťany, kteří žijí v iluzi, že jim ke spasení stačí být součástí té správné církve. S tímto názorem se setkávám u katolíků i adventistů, stejně tak jako u Svědků Jehovových či charismatických křesťanů. Historie se opakuje. Dřív byli o své nepostradatelnosti přesvědčeni Židé, dnes jsou to mnozí křesťané. Zapomínají na slova: „Pravím vám, budou-li oni mlčet, bude volat kamení.“ (Lukáš 19,40) Tato slova si mám opakovat vždy, když si myslím, že se Bůh beze mne neobejde.
            V Božím království není ani kousek místa pro toho, kdo spoléhá na svou národnost nebo na členství v té správné církvi. Je v něm ale dost místa na to, aby do něj Stvořitel mohl přijmout každého člověka, který ho hledá a buduje s ním důvěrný vztah. 

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)