Nespokoj se s malým cílem

Ale milujte své nepřátele; čiňte dobře, půjčujte a nic nečekejte zpět. A vaše odměna bude hojná: budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec. (Lukáš 6,35+36)

Při čtení těchto slov mi dlouhou dobu běhal mráz po zádech. Uvědomoval jsem si, že zatím nemám ke svým nepřátelům takový vztah, jaký měl Ježíš i jeho nebeský Otec.
     Je to tím, že v mém nitru je zatím ještě hodně zla, které se jen tak lehce nevzdá. Možná i proto jsem se při posledním čtení zastavil u výzvy, v níž mne  Ježíš vede k tomu, abych byl milosrdný tak, jako je milosrdný nebeský Otec.

     Velikost jeho odpouštějící lásky a neskutečnost jeho milosti si rád uvědomuji, když podléhám pokušení a dostávám se do spárů zla. Jakmile „procitnu“ a uvědomím si, co se stalo, přijímám vděčně a s úžasem Boží odpuštění i sílu k tomu, abych povstal a šel dál s touhou svůj pád už nikdy neopakovat.

     Ježíš si ale přeje, abych si jeho slova vybavil i v situaci, kdy nepadám já, ale někdo v mé blízkosti. Chce, abych na jeho výzvu myslel zvláště tehdy, když mi někdo ublíží a pak mne prosí o odpuštění.
     Teoreticky je mi vše jasné. V praxi mi to ale nejde vždy tak, jak si přeji. Rád bych se zachoval jako dítě „Nejvyššího“, ale občas mám pocit, že se podobám jiné biblické postavě, a nemám z toho vůbec radost.
     Ježíš přede mne staví vysoký cíl. Mám toužit po srdci, které dokáže být stejně milosrdné, jako to jeho. Milosrdenství totiž dělá náš život snesitelnějším a přináší štěstí, pokoj a klid.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)