Není cesty zpět

Abraham řekl: „Synu, vzpomeň si, že se ti dostalo všeho dobrého už za tvého života, a Lazarovi naopak všeho zlého. Nyní on se raduje a ty trpíš...

... A nad to vše je mezi námi a vámi veliká propast, takže nikdo - i kdyby chtěl, nemůže odtud k vám ani překročit od vás k nám.“ (Lukáš 16,25+26)

     V příběhu o boháči a Lazarovi Ježíš všechno převrátí naruby. Do nebe nejde bohatý muž, ale nemocemi prolezlý Lazar. To je něco neslýchaného. Ten, který celý život trpěl, ten, o kterém si všichni mysleli, že musí být velký hříšník, se raduje z věčné blaženosti, zatímco vážený boháč se najednou ocitá v pekelných plamenech.

     Přestože Bible hovoří o tom, že ihned po smrti nic není, protože všichni musí počkat na okamžik vzkříšení, Ježíš využívá tento tradiční příběh k tomu, aby naboural zažité stereotypy. A nejen Židům.
Boháč prosí otce Abrahama, aby poslal Lazara nazpět na zem. Uvědomil si, že i jeho sourozenci žijí v bludu a myslí si, že když jsou bohatí, mají nebe jisté. Chce, aby jim Lazar vyprávěl o tom, co je čeká. Abraham prohlásí, že mezi živými a mrtvými je propast, kterou není možné překročit.

     Po smrti už není možné nic změnit. To je vzkaz všem, kdověří tomu, že smrtí naše šance na nebe nekončí. Nebude žádné nekonečné převtělování, nebude ani žádný očistec. Pokud si chci zajistit věčný život s Ježíšem, musím dar spasení přijmout nejraději hned teď. Vždyť nevím, jak dlouho ještě budu žít. Jakmile zemřu, překročím propast a na svém osudu už nic nezměním. Pak už nebude cesty zpět. Šanci mám jen dokud žiji.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)