Nenávist, nebo chvála?

"Blaze vám, když vás lidé budou nenávidět a když vás vyloučí, potupí a vymaží vaše jméno jako proklaté pro Syna člověka. ...  Běda, když vás budou všichni lidé chválit; vždyť stejně se chovali jejich otcové k falešným prorokům."

(Lukáš 6,22+26) Na jedné straně nenávist, na druhé chvála. Já mám raději chválu. Ta se poslouchá mnohem lépe než slova plná nenávisti.
     Ježíš opět obojí zmiňuje v kontextu Božího království. Připomíná svým žákům, že je v životě nečekají jen pozitivní reakce na jejich životní styl motivovaný vírou v pravdivost učení jejich mistra. Mnozí lidé je za to budou nenávidět. Jejich čistý život bude totiž u jejich nepřátel probouzet jejich ochablé svědomí k novému životu.

     Ve svém kázání Ježíš také připomíná, jak nebezpečná pro nás může být touha po chvále. Pokud se ve svém životě zaměřím na to, abych se stal populární a oblíbený, začnu časem ztrácet svou obezřetnost vůči zlu a nakonec zlo pohltí i mne.
     V dějinách se často stávalo, že lidé, kteří se odmítli vzdát své víry v Ježíšovo učení, byli postaveni mimo společnost. Jejich jména se nesměla ani vyslovovat. Ve snaze vymazat tyto lidi z dějin byly bourány dokonce i náhrobky nebo páleny knihy.

     Je tu ale jeden seznam, ze kterého nás nikdo vymazat nemůže. Píše o něm Jan v knize Zjevení: „A nevstoupí tam nic nesvatého ani ten, kdo se rouhá a lže, nýbrž jen ti, kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života.“ (Zjevení 21,27) O tom, zda v tomto seznamu zůstane i mé jméno, rozhoduji jen já sám svým životem a svým vztahem k mému učiteli – Ježíši Kristu. Jeho přátelství je pro mne víc než chvála tohoto světa.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)