"Nemá to nožičky, ale kope to!"

"Já se smrti nebojím", pronesl před pětatřiceti lety sebevědomě můj soused. Byl mladý a zdravý. Když o pár let později vážně onemocněl, jeho názor se změnil.

Bojíte se smrti? Přiznám se, že já sám mám s touto otázkou problém. Nedokázal bych odpovědět jednoznačně. Proč? Protože tuto otázku každý z nás může pochopit trochu jinak.

K téhle úvaze mne inspiroval následující příspěvek do diskuze pod mým posledním článkem: “Jsem ateista. Nevěřím v Boha. Přesto věřím a doufám, že po smrti nebude úplný konec. A třeba se tam pak s někým shledám, nebo mě bude soudit Bůh...já nevím.
Považuji to za takovou svou obranu proti strachu z prázdnoty, která tam třeba na nás všechny po smrti čeká. Mám strach ze smrti...nebo spíše z bolesti, která jí může předcházet. A tak věřím, že pak ještě něco bude. A jestli ne, tak mi to pak už bude jedno.“
Pravidelní čtenáři mých článků ví, že já ateista nejsem. Přesto jsem si uvědomil, že mám s pisatelem tohoto příspěvku něco společného. Je to RESPEKT ze smrti a umírání. Možná bych mohl použít termín BÁZEŇ.
Nemám panickou hrůzu ze smrti. Ale ani nepatřím k těm, kdo si myslí, že ignorováním smrti se jí vyhnou nebo že ji obelstí.
Smrt je něco, s čím musíme počítat. Něco, co nás přesahuje. Něco, co asi plně nepochopíme, protože smrt si nemůžeme vyzkoušet na nečisto. Proto bychom si vůči ní měli zachovat respekt a bázeň.

Co to znamená?
Když měl můj bratr dva roky, dostal perfektní nápad. Zjistil, že maminčiny jehlice na pletení krásně pasují do elektrické zásuvky. Rozhodl se to prozkoumat.
Táta naštěstí viděl včas jeho první pokus. Jehlice mu vzal a vysvětlil mu, že je do elektrické zásuvky nemůže dávat, protože by ho “elektrika kopla“. Pak jehlice uložil na místo, kde na ně malý Pavlík nedosáhl, sedl k psacímu stroji a pokračoval ve své práci.
Malému klučinovi ale nasadil brouka do hlavy. “Jak může ta elektrika kopat, když nemá nožičky?“ Vzpomněl si, že maminka má ještě jedny jehlice. Když je našel, šel do svého pokojíčku a uskutečnil druhý pokus. Tentokrát úspěšný. Z jeho pokoje se ozvala rána a pak křik: “Tatínku, tatínku, nemá to nožičky, ale kope to!“ Od té doby měl z elektřiny respekt. Do zásuvky nestrkal nic, co tam nepatřilo.

Vůči smrti bychom si měli ponechat respekt a bázeň. Respekt vůči ní nám může pomáhat lépe hospodařit s časem, který ještě máme k dispozici. Přemýšlet nad tím, zda to či ono stojí za to, abychom u toho ztratili třeba jen kousek života, který jsme dostali do vínku.

Bojíte se smrti? Já osobně z ní nemám hrůzu. Jako křesťan věřím i na vzkříšení z mrtvých. Jak jsem psal ve svém posledním článku “Brácho chybíš mi“, těším se, že se jednou setkám s těmi, kteří už nežijí, ale v době svého života toužili po životě ve spravedlivé společnosti a sami se snažili žít tak, aby kolem sebe šířili dobro a pokoj.
Přes to vše se smrtí počítám. Vím, že jednou přijde. Mám vůči ní respekt. A jak mi přibývají roky, snažím se zbývající čas prožít co nejúčelněji.

Izraelský král Šalamoun napsal ve své knize následující moudro:
„I když se člověk dožije mnoha let, ať se z nich raduje ze všech, ale na dny temnoty ať pamatuje, že jich bude mnoho. Cokoli přijde, je pomíjivost.
Raduj se, jinochu, ze svého mládí, užívej pohody ve svém jinošství a jdi si cestami svého srdce, za vidinou svých očí.
Věz však, že tě za to všechno Bůh postaví před soud.
Hoře si ze srdce vykliď a drž si od těla zlo, vždyť mládí a úsvit jsou pomíjivé.“ (Kazatel 11)

Smyslem těchto Šalamounových slov i mé úvahy není šířit strach, ale probouzet respekt. Strach škodí, respekt pomáhá a chrání. Jako křesťan také věřím, že se jednou naplní Boží slib: “A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo." Ten, který seděl na trůnu, řekl: "Hle, všecko tvořím nové." A řekl: "Napiš: Tato slova jsou věrná a pravá." (Zjevení Janovo 21)
Přijde den, kdy bude smrt poražena. Zatím se tak ale nestalo. Proto bych ji měl respektovat a počítat s ní. Bez ohledu na to, zda jsem křesťan nebo ateista. A prožít každý den tak, abych se za něj nemusel ten příští den (pokud ještě bude) stydět.