Nejslavnější ze všech

            „Světská sláva, polní tráva!“ Staré pravdivé heslo. Dnes tě lidé mohou vítat jako krále, aby zítra provolávali: „Ukřižuj!“ Přesto o slávu usilujeme a sníme o tom, až jednou...

Stal jsem se velikým a předčil jsem všechny, kteří byli v Jeruzalémě přede mnou; nadto při mně stála má moudrost. V ničem, co si žádaly mé oči, jsem jim nebránil, svému srdci jsem neodepřel žádnou radost a mé srdce se zaradovalo ze všeho, za čím jsem se pachtil, a to byl můj podíl ze všeho mého pachtění. …žádný užitek z toto pod sluncem není. (Kazatel 2,9-11)

            Šalomoun byl tak slavný a bohatý, že si mohl dovolit vše, na čem spočinuly jeho oči. Králové z celého světa přijížděli do Jeruzaléma, aby se na vlastní oči přesvědčili, co je pravdy na těch pověstech, které se už tehdy vyprávěly. Královna ze Sáby Šalomounovi přiznává: „Co jsem slyšela ve své zemi o tvém podnikání i o tvé moudrosti, je pravda. Nevěřila jsem těm slovům, dokud jsem nepřišla a nespatřila to na vlastní oči.“ (1.Král.10,6+7)

            Když král později hodnotí svůj život, vyslovuje zdánlivě nesmyslná slova. V ničem z toho, co udělal v období, kdy se snažil najít smysl životě bez Stvořitele, nevidí žádný užitek.

            Hodnota člověka v dnešní společnost stojí a padá s tím, jak daleko to dotáhl a jak velké má konto v bance. Stačí zajít na hřbitov a poznáme, jaká je pravda. I z těch nejslavnějších nakonec zbude jen ten prach, ze kterého jsme stvořeni.

Bože, Ty říkáš, že jsem Tvé dítě. Jestliže patřím do tvé nebeské rodiny, pak jsem slavnější, než nejslavnější pozemšťan. Díky.

Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.

Minulý díl:  Žádnou neřest nevynechal ...