Nejlepší dárek, jaký znám

Společnosti zabývající se půjčkami vyjadřují obavy, že jim o letošních vánocích klesnou zisky, protože lidé si kvůli krizi budou půjčovat méně, než v minulosti. Mne tahle zpráva potěšila.

Kdysi dávno lidé uctívali slunce jako dárce života. Proto v době zimního slunovratu prožívali radost z toho, že “svítá na lepší časy“. Křesťané, kteří za dárce svého života a všeho dobrého považují Krista, začali v tento den slavit jeho narozeniny, přestože se 24. prosince určitě nenarodil. Chtěli se tak odlišit svých pohanských sousedů, protože světlem jejich života je Ježíš. Křesťanské vánoce bývaly o důvěře v Boha, který dá po zimě nové jaro a v létě pak novou úrodu. U pohanů to byla víra, že “nové slunce“ přinese nový život... Naši předkové toto období prožívali jako svátky pokoje.

Dnes je čas vánoc pro většinu národa stresem. Chudí váhají, zda vzít další půjčku a dostat se tak do ještě větší chudoby. Bohatí mají bolení hlavy z toho, co koupit, aby udělali radost dětem, které už mají vše a tak je nějaká maličkost za pár tisíc moc nepotěší.

Včera mi známá, která prodává v obchodě říkala, že se těší na nový rok. V práci je to i před hospodářskou krizi zase “ten vánoční blázinec“. Také já se už od poloviny září těším, až vánoce skončí. V obchodech přestanou omílat dokola stále stejné koledy, které se mi už, přestože jsem je dříve rád poslouchal, zprotivily. Skončí nekonečně dlouhé fronty u pokladny atd.

To pěkné na vánocích se nám nějak vytratilo. Zůstal jen byznys, shon, stres a obava z toho, co bude zítra... Ze svátku, který měl původně přinést pokoj v srdci, protože má budoucnost je přece v Božích rukách, se stal svátek, který díky naší hlouposti napáchá více škody než užitku.

Spousta lidí si naivně myslí, že se dá trvale žít na dluh. Nakonec, všichni přece mají dluhy. A tak se na dluh i radujeme. S nadějí, že se stane zázrak a pak se vše smaže...

Realita je jiná. Milion českých domácností má problém se splácením půjček. Přesto se mnozí z nich opět pokusí získat další půjčku. Aby se mohli tvářit, že mají na to, aby prožili jeden večer v roce v předstírané pohodě a míru...

Je načase to změnit. Začít ale musím u sebe. V Bibli je napsáno: “Chce-li někdo z vás stavět věž, což si napřed nesedne a nespočítá náklad, má-li dost na dokončení stavby? Jinak - až položí základ a nebude moci dokončit - vysmějí se mu všichni, kteří to uvidí.“ (Bible, Lukáš 14)

I ti nejchudší mohou bez půjček a dluhů dát svým dětem dárek, který jim budou závidět i jejich bohatší spolužáci. Mohou svým dětem dát sami sebe. Svůj čas a svůj zájem o ně. Prožít s nimi něco pěkného. Může to být procházka do přírody, společné čtení pěkné knížky nebo výroba novoročních pozdravů pro naše sousedy.

Nakonec, tento dárek svým dětem mohou dát i ti bohatí. Pokud najdou odvahu na těch pár svátečních dnů vypnout, pustit byznys k vodě a věnovat se tomu největšímu bohatství, které máme – svým partnerům a dětem.

Společně prožitý čas s maminkou a tatínkem je dárkem, po kterém touží každé dítě. Malé i velké. A až jednou máma s tátou zestárnou, děti, které mezi tím dospějí, jim to budou oplácet svými návštěvami a svým zájmem o své stárnoucí rodiče.

Přeji vám krásné zážitky ze společně prožitých svátečních dnů. Ať máte vy i vaše děti na co vzpomínat. A nenechme si namluvit, že tento dárek si můžeme dávat jen o vánocích. Svůj čas a svůj zájem, bychom našim dětem i našim partnerům měli dávat každý den. Dokud o to ještě stojí.

článek byl posunut v čase po dohodě s redakcí z důvodu chybného čtení v internet Exploreru