- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
protože to ostatní by se bez narození vůbec nemohlo stát , takže to je méně důležité.
Myslím, že nejdůležitější je využít čas, který je nám v našem životě dán.
Pár okamžiků již proběhlo,ale stále si myslím,že mne ty důležité ještě čekají.Hezkej článek,karma
tak jsem začal lovit v paměti a co se minulosti týče, tak asi to byl okamžik, když jsem ležel na ARO a doktoři se mě snažili uvést opět do provozuschopného stavu. Po dočtení celého článku jsem si to opět připomněl: Jak jsem tam ležel, přemýšlel, jestli se otamtud ještě vůbec dostanu, co bude s rodinou, co jsem v životě dokázal a co jsem pros/píp/. Svatosvatě jsem si sliboval, co všechno udělám až se otamtud dostanu /v takových situacích se zatraceně mění hodnoty života/. No, povedlo se. ledacost jsem splnil, na něco se vykašlal /když mi otrnulo/. Fakt je ale v jednom: Člověk se má velmi pozorně dívat kolem sebe, protože to nejdůležitější ještě může přijít. Karma.
Ano, na mnohé člověk, když mu otrne, zapomene. Ale i to málo, co splní, stojí za to. Tak ať se daří a toho dobrého ať přijde ještě co nejvíc.
Byli u toho můj táta s mámou, ale něvěřím, že to trvalo tak dlouho...
Určitě to byly velmi důležité minuty.
Zkuste se na to podívat pohledem dětí, které sice takto dobře začaly, ale nikdy nespatřily světlo světa.
cesty je nejdůležitější? První nebo poslední? Nebo snad jiný? No, a stejně je to i s těmi vašimi minutami :-)))
Myslím, že nejsme ve při. Oba dva říkáme totéž. Že je třeba si vážit každé chvíle našeho života.
Jak ale člověk pomalu stárne, začíná víc vychutnávat to, že má ještě něco před sebou.
Díky za Váš pohled.
U vašich článků je mi vždycky tak nějak dobře. Jste fajn chlap a asi by s vámi byl prima pokec. Tím vás teda nezvu na rande, abyste si nemyslel že jsem "nějaká taková" Ale hlas v Blogerovi roku jsem vám dala.
S tím posledním vydechnutím počkejte aspoň sto let. Mám rád tyhle Vaše úvahy a samozřejmě karma.
absolutní souhlas[][][][][] Vlastík je asi jediný, kdo umí napsat článek tak, aby zaujal a povzbudil.
já bych souhlasil. Víte, ono to v podstatě není ani o těch minutách. Jestli je jich tolik a tolik. Já si spíš myslím, že jsou to momenty, jakési patníky míjené životem, ve kterých poznáváme co život obnáší. Prvním tím momentem, je, řekl bych moment , který nemáme šanci nikdo z nás ovlivnit. To je moment našeho početí. A pak už to jede jaksi samo. Otázkou však zůstává jakým způsobem jsme schopni tyto momenty vnímat a chápat. Moment dospělosti jistě nenastává dnem, kdy je nám 18. Ani dnem kdy se prvně milujeme, ani dnem, kdy cosi, či někoho ztratíme. Jde tu o komplex vlastního uvědomování si sama sebe. Získávání zkušeností, morálních zásad, hledání smyslu bytí - víry, atd. Jedná se vlastně o život sám. A na tom se asi shodneme. Jinak jste to popsal poutavě