Nedělejte z mého chrámu doupě lupičů

Když vešel do chrámu, začal vyhánět ty, kdo tam prodávali, a řekl jim: „Je psáno: Můj dům bude domem modlitby, ale vy jste z něho udělali doupě lupičů.“ (Lukáš 19,45+46)

Poslední týden před mučednickou smrtí byl plný událostí. Ježíš přichází do Jeruzaléma, protože se blíží Velikonoce. Naposledy se chystá slavit svátek, který už staletí připomíná, že jednou bude místo beránka obětován Mesiáš.

     Hlavní město je plné poutníků z celého světa. Doslova praská ve švech. Ježíš přichází do chrámu, aby se v něm modlil a hledal ve spojení s nebeským Otcem sílu k tomu, co ho čeká. Potřeboval prožít nové ujištění nebes, že jeho oběť má smysl.
     Chrám je plný lidí, kteří přicházejí hledat Boha. Jsou tam ale i ti, pro které je to jen byznys a příležitost k zisku. Ježíš bere bič a vyhání tyto kšeftaře, protože v chrámu nemají co dělat.

     Možná je namístě si položit otázku, jak jsem na tom já. Mám nějaké místo, kde se mohu v klidu modlit? A stojím o to vůbec? Nebo jsem i já podlehl „konzumu“ a beru svou víru jen jako prostředek k tomu, abych se měl lépe?

     Ježíš mne vede k tomu, abych hledal správné místo modlitby v mém životě. Chce, aby i mé tělo, které je podle Pavla „chrámem Ducha svatého“ (1.Korintským 3,16), bylo centrem uctívání Stvořitele. Aby mým cílem a smyslem života nebylo bohatnutí materiální, ale abych toužil po duchovním bohatství.
     Mohu si položit otázku: „Co udělá Ježíš, když vstoupí do chrámu mého nitra? Co z něj odstraní?“ Neměl bych mu v tom bránit, protože on dobře ví, co mi brání v tom, aby se můj chrám stal „domem modlitby“.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)