Nedejte se oklamat

        Jedno staré latinské přísloví tvrdí: "Mundus vult decipi, ergo decipiatur." V naší mateřštině by to bylo: "Svět chce být klamán, tak ho klamme."

        Souhlasíte? Já s velkými výhradami. To, že se někdo brání pravdě, ještě neznamená, že tím vyřeší problém. Ignorovat příznaky nemoci se nevyplácí. Podobně je zle, pokud házím do koše upomínky, upozorňující na zmeškanou platbu...
'        Ale z vlastní zkušenosti vím, že se někdy pravdy bojíme a raději si namlouváme něco, co je milosrdnější než holá fakta.
        Křesťan by se neměl stavět k pravdě zády. Protože, když ignoruji pravdu, nakonec skočím na lep lži. A to nikdy není příjemné.

        Jakub píše: "Zlé myšlenky jsou zárodkem hříchu a hřích vede k rozkladu a smrti. Nedejte se oklamat, milí bratři!" (Jak.1,15-16)
        Na začátku je klam. Víra, že se mohu vyhnout nepříjemné pravdě. Vždyť stačí jen tak málo. Trochu upravit pravdu. Mírně ji pokřivit. Co je na tom zlého?

        Kolik zbytečného zla nadělala snaha zamaskovat nepříjemnou pravdu. Vzpomeňme třeba na Davida. Zjistil, že jeho nevěra neskončila bez následků. Bat-šeba čeká dítě.
        Může činit pokání, jenže on se to raději pokouší zamaskovat. Vše nakonec končí vraždou. David nechává Uriáše, manžela Bat-šeby, zbaběle zabít v bitvě. Z Davida, cizoložníka, se stává vrah.
        Jakub varuje: "Dej si pozor na to, co se děje ve tvé mysli. Pokud se začneš zabývat myšlenkami na zlo, skončíš špatně. Protože přesně na to ďábel čeká."

        Možná, že svět chce být klamán. Možná, že svět oklameme.
        Bůh ale nechce být klamán. Bůh ani nemůže být oklamán. On totiž vidí do našeho nitra. Zná naše myšlenky i emoce. Proto nás varuje a nabízí svou pomoc. David ho v jedné své písni prosí:
"Stvoř mi, Bože, čisté srdce,
   obnov v mém nitru pevného ducha.
Jen mě neodvrhuj od své tváře,
   ducha svého svatého mi neber!" (Žalm 51,12-13)
        Král David dobře věděl, oč prosí.

        "Bože, dej, prosím, stejné srdce i mně."