žádám vás o odpuštění, že jsem ve vás neúmyslně vyvolal pocit, že útočím na vás jako na věřícího nebo člověka. Vážně. Mám jiné názory než vy. Je to dáno rozdílnou lidskou zkušeností i jinou povahou vzdělání. Možná byste v budoucnu nemusel místo věcných výtek napadat mne jako osobu. Byl bych vám velmi vděčný a vašemu uchopení odpuštění bych více věřil.

Milý kolego, snažím se do Vašich diskuzí nezasahovat, pokud nenapadáte jiné a nevymýšlíte si své novotvary jen k tomu, abyste mohl napadat ty, kteří mají jiný názor. Nemám tedy pocit, že napadáte mne, spíše mám obavy, že svými názory podkopáváte kulturu, která je mi vzácná a tak Vám nemám co odpouštět, protože vzhledem k tomu, že se osobně neznáme, to neberu osobně.

A co se týká mých příspěvků, také nejsou osobní. Těžko se dá "věcně" reagovat na něco, co je "nevěcné". Pokud jsem se Vás "dotknul", tak se omlouvám, ale to se stává, když se diskutuje a když člověk reaguje na něco, s čím nesouhlasí. Když otevírám diskuzi, počítám s tím, že se mnou všichni nebudou souhlasit. Nevadí mi, když má někdo pocit, že by to napsal lépe, protože si myslí, že má lepší školu nebo vzdělání.

Snažím se naslouchat všem, protože jejich pohledy mne mohou posunout dál. Opačné názory neberu jako útok na mou osobu, ale jako způsob hledání a nalézání.

Přeji Vám krásný den.

Krásné a podstatné téma (nejenom pro křesťanství)

V souvislosti s tím, že ochota provinilce odprosit a požádat o odpuštění je velice vzácným jevem, se v mezilidských vztazích a někdy i v mezinárodních často probírá otázka, nakolik je možné odpustit těm, kdo o odpuštění nežádají a trvají si na svém, že údajně "nic špatného neudělali" Ti největší cynici dokonce tvrdí, že neublížili, ale naopak pomohli a prokázali dobrodiní. Myslím si, že i za těchto okolností může poškozený odpustit a že to má pozitivní důsledky. Především pro něj, ale vzdáleně to může mít pozitivní dopad i na toho, jemuž bylo odpuštěno aniž by o to žádal. Ale jsou to každopádně velmi složité vztahy...

Pro osobnostní rozvoj a pro pokoj v srdci je jednou z velmi dobrých metod odpustit vždy, když si člověk vzpomene na nějakou dávnou křivdu nebo ublížení, na něž už stejně nemůže nijak dosáhnout a ti, kdo kdysi dávno zranili už třeba ani nežijí....

You are the people of God; he loved you and chose you for his own. So then, you must clothe yourselves with compassion, kindness, humility, gentleness, and patience. Be tolerant with one another and forgive one another whenever any of you has a complaint against someone else. You must forgive one another just as the Lord has forgiven you.

Ono to zní pěkně i česky: "Jako vyvolení Boží, svatí a milovaní, oblecte milosrdný soucit, dobrotu, skromnost, pokoru a trpělivost. Snášejte se navzájem a odpouštějte si, má-li kdo něco proti druhému. Jako Pán odpustil vám, odpouštějte i vy." (Koloským 3,12+13)

Přeji krásný den.