Neboj se odpouštět

A jestliže proti tobě zhřeší sedmkrát za den, a sedmkrát k tobě přijde s prosbou: ‚Je mi to líto‘, odpustíš mu (Lukáš 17,4)

     Ježíš nám připomíná něco, co se odehrává v našich domovech, sousedství nebo v práci. Má na mysli situace, kdy nám opakovaně ubližuje někdo, s kým trávíme spoustu času. A je tu ještě něco – ten, komu mám odpustit sedmkrát denně, by měl o mé odpuštění stát.

     Odpuštění berou lidé jako něco, čím slouží druhým. Přitom si odpuštěním pomáháme sami sobě, protože odpuštění je nástroj, který nás zbavuje zátěže, kterou je pro nás naše vlastní minulost.
     Můj terapeutický poradce Ježíš mi radí, abych nepočítal, kolikrát už jsem odpustil. Jednak i já ubližuji, ale hlavní je to, že cílem odpuštění jsou dobré vztahy a v rodině navíc i láska. Tam, kde se odpouští a je to oboustranné, se dobře žije. A ještě lépe je tam, kde se nepočítá skóre.

     Jsem rád, že jako křesťan mám jednu velkou výhodu – pokud se mi zdá, že už je to „po osmé“, mohu si představit, jak je na tom můj Bůh. I on mi odpouští vždy, když k němu přijdu a řeknu: „Pane, odpusť mi, prosím!“ Ještě jsem od něj neslyšel, že by mi řekl: „Sorry, ale dnes už je to po osmé!“

     I kdyby mi někdo ublížil sedmkrát za den a sedmkrát za mnou přišel s prosbou o odpuštění, mám mu odpustit. To je výzva, kterou není snadné uvést do praxe, pokud se ji pokusím naplnit ve své vlastní síle. Jak už jsem se zmínil, křesťanovi může pomoci vzpomínka na Ježíše, který „nepočítá lidem jejich provinění“ (2.Korintským 5,19). To je pro mne dobrá motivace.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)