Nastavím si budíka a dám si šlofíka

Tuhle větu prohlásila ráno pokladní v obchodě, když se jí kolegyně ptala, co bude dělat o přestávce. Nevím, zda to pak také uskutečnila, ale říkal jsem si, jak je fajn, že je svátek a já dnes díky tomu budík nepotřeboval.

Letos poprvé po dlouhé době s manželkou neplánujeme, kam pojedeme na dovolenou. Možná pojedeme, možná budeme doma. Zjišťuji, že to začínám vidět, jako když jsem ještě chodil do školy.

Ideální prázdniny? V mých představách to byl čas, kdy se z budíku a hodinek staly jen nepotřebné krámy. Nestrašilo zkoušení, písemky a ani takové zbytečnosti, jako domácí úkoly. S kamarády jsme od rána do večera hrávali pod okny našeho bytu fotbal, občas vyrazili na dlouhý výlet do krásných lesů v okolí Vyškova. No a pro případ, že by z nebe padaly "trakaře", jsme měli v "kolárně" schované karty... Nepotřebovali jsme cestovat někam daleko. Ke štěstí nám stačilo jen pár dobrých kamarádů.

Dneska vidím podobně ideální dovolenou. Je to čas bez budíku a hodinek. Doba, kdy nemusím sledovat, co vše ještě musím udělat a na  co bych neměl nezapomenout. Pokud k tomu mám ještě dobrou postel, tak už zbývá jen to nejpodstatnější. Aby měla v té době volno i manželka. A pak je jedno, zda jsme doma nebo třeba v Karibiku.

No, ale do začátku dovolené ještě nějaký ten den zbývá a tak si dnes užiji to svátkování bez budíku a hodinek. A zítra, až budou zase pracovní povinnosti, to možná udělám jako ta prodavačka. Až mne bude zmáhat únava, "natáhnu si budíka a dám si šlofíka".
Takových dvacet po dobrém obědě přece nemůže uškodit.