Nářek ženců svědčí proti vám

        Mnohokrát jsem v poslední době slyšel negativní vyjádření namířená proti všem bohatým lidem. I mezi křesťany jsem slyšel názor, že všichni boháči jsou zlí a špatní lidé.

        Já osobně s takovým názorem nesouzním. Při jedné takové debatě jsem namítal, že mnozí majetní lidé se o své bohatství štědře dělí. Dokonce zakládají nadace na podporu chudých, nemocných nebo postižených. Odpověď druhé strany zněla: "To se jen předvádí, ale jejich pohnutkou není pomoc druhým!"

        No, já mám obavy posuzovat pohnutky druhých. Proto se mi líbí,  jak Jakub své domlouvání bohatým lidem upřesňuje. Díky tomu je zřejmé, že nemíří na všechny boháče plošně, ale má na mysli ty, o kterých je možné říci: "Mzda, o kterou jste ošidili dělníky najaté ke sklizni vašich polí, svědčí proti vám a nářek ženců dolehl až k Božímu sluchu." (Jak.5,4)

        Připomeňme si nejprve jednu důležitou myšlenku. V Izraeli bylo v té době zvykem vyplácet mzdu každý den. Bylo také jasně dáno, kolik musí činit minimální mzda dělníka. Když večer dostal svou odměnu za vykonanou práci, pak, pokud pracoval poctivě, musela jeho rodina z této výplaty přežít do dalšího dne, kdy dostal dělník peníze za další směnu.

        Z toho je patrné, proč Jakub tak brojí proti těm, kteří nechali dělníka dřít celý den a pak mu jeho mzdu nedali vůbec, nebo jen její část. Ohrožovali nejen život samotného dělníka, ale i jeho ženy a dětí. Zadržená mzda měla za následek hlad celé rodiny. Pokud se to opakovalo, pak dělníkovi i jeho rodině hrozila dokonce i smrt...

        Bohatnout se podle Jakuba dá dvojím způsobem. Poctivě, když dokážu zorganizovat podnikání a nebo začnu s něčím novým, co neumí nikdo druhý. Nebo nepoctivě tím, že bohatnu na úkor svých zaměstnanců, kteří zvláště v době nezaměstnanosti nemají moc způsobů, jak se bránit.

        Jakub takové nepoctivé boháče varuje. Nedělají si nepřátele jen mezi svými zaměstnanci. Jejich nepřítelem se stane Bůh. Ten Bůh, který bude mít konečně slovo na posledním soudu, který bude rozhodovat o našem věčném osudu.

        Možná je namístě uvažovat o tom, zda i já někde nezneužívám své postavení k tomu, že mám výhody na úkor druhých. Nechtěl bych z Boha udělat svého nepřítele. Mám raději, když je mým Otcem a já jeho poslušným dítětem.