Nahota není hřích

            O nahotě už toho bylo napsáno mnoho. S nahotou se dnes setkáváme na každém kroku, protože obchodníci mají asi dojem, že spoře oděné modelky zvýší dokonce i prodej rohlíků.

            "Oba dva byli nazí, člověk i jeho žena, ale nestyděli se." (Genesis 2,25)
            Moudří moudře říkají, že "není nahota jako nahota." Něco na tom asi bude. Biblický text říká, že naši prarodiče chodili na počátku nazí a přitom se nestyděli. Ani ve snu je nenapadlo, že je na tom něco špatného. Brali to jako samozřejmost.
            Z tohoto biblického konstatování můžeme vyvodit, že nahota, sama o sobě, hříchem není. Problémem se stane až poté, co naši prarodiče poznají hřích.
            Ano, samotná nahota hříchem není. Jsme-li s milovaným partnerem, je nahota příjemná. Jak bychom se ale cítili, kdybychom se probudili nazí někde na lavičce na náměstí, kde nás všichni znají?

            I z toho jednoduchého příkladu je patrné, kam nahota patří, a kde se jí každý normální člověk raději vyhne. Nahota sama o sobě není hříchem. Přesto je hlupák ten, kdo s ní chodí na trh a nic na tom nemění ani výše honoráře.
            Se životním partnerem se za nahotu stydět nemusíme. Té prodejné se raději vyhněme. Nepřinese nám nic dobrého.          

Bože, obdivuji, kolik krásy jsi vtiskl do lidského těla. Stvořil jsi nádherné bytosti. Tělesná krása časem stárne. Pane, jsem rád, že v mém nitru obnovuješ jinou krásu. Krásu, která nechátrá a nevadne, protože je věčná.

Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.

Předchozí díl:  I láska potřebuje řád