Náboženství mne nespasí

Pak budete říkat: „Jedli jsme s tebou i pili a na našich ulicích jsi učil!“ On však odpoví: „Neznám vás, odkud jste. Odstupte ode mne všichni, kdo se dopouštíte bezpráví.“ (Lukáš 13,26+27)

Spousta lidí si plete víru s náboženstvím. Zatímco živá víra vždy vychází z osobního vztahu s Bohem, náboženství může být jen soubor nauk a představ lidí či církve, jak správně uctívat Boha.
    Ježíš se obrací na své posluchače, kterými v té chvíli byli Židé – vyznavači judaismu. Žili podle zákonů a pravidel, které jim dal prostřednictvím Mojžíše samotný Stvořitel. Pokud by se řídili vším, co jim Hospodin dal, mohli mít úžasný živý a velice intimní vztah s Bohem. Jenže v jejich podání se to vše, co mohli mít, stalo něčím, co jim místo svobody přineslo otročení nauce.

     Lidé, kteří Ježíši naslouchali, měli pocit, že stačí samotné naslouchání. Mysleli si, že stačí, když budou s Ježíšem. On jim ale říká, že i když ho znají, i když by byli schopni citovat mnohá jeho slova a ještě se pochlubit, že s Ježíšem dokonce hodovali, je to málo. Zapomněli na to nejdůležitější – zda je zná i Ježíš.
     Dnes je to u mnoha lidi podobné. Domnívají se, že stačí jednou za týden zajít na bohoslužbu, udělat během ní vše, co se od dobrého věřícího očekává, a spasení je v suchu.
     To je omyl. Skutečná víra přivádí k Ježíši a vrací jistotu, že mne Bůh miluje. Víra pro mne není jen tou chvílí v kostele, ale ovlivňuje každý okamžik mého života. Postupně mne tak proměňuje v občana Božího království.
     Pokud chodím do kostela, ale zlo je mi bližší než dobro, pak i kdybych stoloval s Ježíšem, není mi to k ničemu. Zachránit mne může jen důvěrný každodenní vztah s Bohem.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)