Můj pláč doletěl až do nebe

Jsou chvíle, kdy se nám zdá, že náš život ztratil smysl. Máme pocit, že už nemáme žádnou naději. Něco podobného řeší král David v 6. žalmu. Dnes se spolu podíváme na jeho závěrečnou část.

     Někdy se mi zdá, jako by si Bůh dával se svou odpovědí načas. Já mám pocit, že jeho pomoc potřebuji okamžitě, a on mlčí. Má víra se začíná otřásat v základech. Někdy se dokonce ptám, zda nemají pravdu ti, co se smějí mé víře.
     Nevím, zda míváte podobné pocity i vy, ale věřím, že David takové stavy duše znal. Přesto vytrval ve svém čekání na odpověď svého Boha. Z toho, co píše ve druhé části 6. žalmu, se dá vyvodit, že mu Bůh na jeho volání nakonec odpověděl.
"Teď ale utíkejte, dejte si pozor,
   vy všichni zlí a krutí,
   můj pláč doletěl do nebe!" (Žalm 6,9)

     Kolikrát jsem slyšel zoufalou otázku: "Myslíš, že mne Bůh slyší? Já mám pocit, že se mé modlitby odrážejí od stropu. Opravdu mne Bůh slyší? Proč mlčí?" Stejní lidé o pár hodin nebo dnů později děkují Bohu za to, že vyslýchá jejich volání.

     Mnoho lidí se dnes domnívá, že mohou ubližovat, protože na jejich činy je každý zákon a každý postih krátký. Těmto lidem posílá i dnes David vzkaz: "Už brzy dojde i na vás. Budete litovat všeho zla, které jste napáchali!"
David má najednou jistotu, že slova jeho modlitby doletěla až do nebe. Ví, že ho jeho Stvořitel slyší a že zasáhne v pravý čas. Je to zřejmé z toho, jak pokračuje dál:
"Bůh slyšel mé pokorné prosby
   a přijal mé modlitby, hlas mé duše." (Žalm 6,10)

     Není nic horšího než pocit, že mne Bůh neslyší. V takových chvílích člověk propadá melancholii. Život je najednou bez chuti... Pak se Bůh ozve a dá důkaz, že mne slyší. To je zase ten nejkrásnější pocit, jaký může člověk zažít. Nic se mu nevyrovná.
     Jsou situace, kdy se mám chuť pomstít. Mám chuť oplatit zlo a příkoří, kterým se mne někdo pokoušel srazit na kolena. Pak si uvědomím, že soud patří Bohu. V takové chvíli rozumím závěru Davidovy písně:
"Teď dojde na vás,
   už se bojte všichni moji nepřátelé;
   jste zahnáni, ostuda vás čeká." (Žalm 6,11)
     David se rozhodl nechat soud i pomstu na svém Bohu. K něčemu podobnému nás vybízí i apoštol Pavel: "Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: `Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán.´" (Římanům 12,19)
Pavel vzpomíná slova starozákonního proroka Jeremiáše, který zaznamenal slova samotného Hospodina, adresované národům podrobených Babylónem: "Spusťte proti němu ze všech stran válečný pokřik! Už se vzdává, jeho pilíře padly, byly strženy jeho hradby. Toto je Hospodinova pomsta. Vykonejte nad ním pomstu! Učiňte mu to, co činil on." (Jeremiáš 50,15) 

     V čem spočívá Hospodinova pomsta? Na toho, kdo se vyžívá v tom, když může ubližovat slabším, dopadnou důsledky jeho jednání. Bůh mu udělá to, co on dělal druhým.
Až se ti zase bude zdát, že Bůh je strašně daleko, až budeš mít pocit, že se tvá modlitba odráží od stropu tvého domova, vzpomeň si na Davida, který zpívá: "Bůh slyšel mé pokorné prosby...  můj pláč doletěl do nebe!"