Možná právě hledá tu ztracenou

Má-li někdo z vás sto ovcí a ztratí jednu z nich, což nenechá těch devadesát devět na pustém místě a nejde za tou, která se ztratila, dokud ji nenalezne... (Lukáš 15,4)

     Ten příběh se tehdy v Izraeli odehrával často. V hornaté krajině se ovce ztratila snadno. Stačilo, aby ji zaujal kousek zeleně mimo bezpečnou zónu a když se pak skutálela do strže, sama se ven nedostala. Pokud ji nezachránil pastýř, čekala ji smrt.

     V podobné situaci se nacházejí ti, kdo odmítají Boží pomoc. Proto nebeský pastýř čas od času opouští ovce, které jsou v bezpečí ovčince, a jde hledat ty, které se ztratily.
     Každý věřící se občas dostává do situace, kdy má pocit, jako by na něho Bůh zapomněl. David píše: „Bože můj, volám ve dne, a neodpovídáš, nemohu se ztišit ani v noci.“ (Žalm 22,3) Ano, také to znám. Volal jsem k Bohu, ale odpovědí bylo mlčení.

     Boží mlčení může mít mnoho příčin. Často neodpovídá, když ví, že jsem v bezpečí, i když já sám mám pocit, že právě teď potřebují „nadpřirozenou pomoc“. Přitom by stačilo, abych si o  tom, co mne trápí, promluvil s jednou z těch devadesáti osmi ovcí, které jsou spolu se mnou v bezpečí ovčince.
     Vždyť právě společenství lidí hledajících Boha je jedním z důvodů existence církve. Ta dává dohromady lidi, aby se mohli navzájem povzbuzovat a pomáhat si. Každý, kdo využije tuto příležitost, prožije podobnou zkušenost jako David, který říká: „Hospodin slyší, když k němu volám.“ (Žalm 4,4)

     Až budu mít zase někdy pocit, že je to Ježíšovo mlčení moc dlouhé, vzpomenu si na pastýře hledajícího ztracenou ovečku a uklidním se. Zítra tou ztracenou ovcí mohu být já.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)