Ministr, který nesmí mluvit

Pan ministr Zůna si dovolil říci pravdu a v SPD vybuchla bomba nenávisti. Hrozí, že voliči, kteří věřili, že nás Tomio dovede do vlídné náruče Ruska, utečou jinam.

Pokud jste včera poslouchali tiskovku SPD, možná jste podobně jako já měli chvílemi pocit, že to nemluví předseda pidistrany, ale předseda vlády. Nebyl to v té chvíli Andrej Babiš, kdo úkoloval svého ministra, ale byl to Tomio Okamura, který ministrovi rozkazoval, co může a co ne.

Celkově je situace okolo nové vlády zajímavá. Vypadá to, že hlavní slovo nemá vítězné ANO, ale dalších pět stran, které se do parlamentu dostaly díky nepřiznaným koalicím.
Andreji Babišovi hrozí vydání k trestnímu stíhání. Dobře ví, jak by to dopadlo a proto se drží v pozadí a snaží se vyhovět jak SPD, tak i Motoristům.
Včera jsme s vnučkou četli pohádku „Jak pejsek s kočičkou pekli dort“. To, co vzniklo, se nápadně podobá vládnímu slepenci ze šesti stran. Každá chce něco jiného. Jediné, co tuto „šestikolku“ spojuje, je nenávist vůči bývalé „pětikolce“.

Pan ministr Zůna si dovolil říci pravdu o Ukrajině a o tom, co je potřeba, aby se Evropa nevrátila před rok 1989. Tomio Okamura následně v praxi předvedl, jak vypadá v praxi jeho „přímá demokracie“.
Jeden diskutující na FB přejmenoval SPD na „Stranu přímé diktatury“. Pan ministr může být rád, že žije v České republice. Kdyby něco podobného prohlásil v Rusku, nejspíš by při koupání vypadl nešťastnou náhodou z okna.

Případ pana ministra Zůny, kterému Tomio Okamura zalepil ústa, odhalil nejen praktiky SPD, ale diskuze ukazují, kdo tuto stranu volí. Převážně jsou to „vlastenci“, kteří s ústy plnými demokracie, demokracii nenávidí, a vyhlíží okamžik, kdy se nejen Ukrajina, ale i naše země ocitne ve vlídné náruči putinovského Ruska.

A jak vidíte budoucnost pana ministra Zůny vy?