Mentolky

Dostali jste někdy něco „na zub“, co přitom nemáte vůbec rádi? Je to chyba toho, kdo vás obdaroval, nebo vaše?

Znáte Mentolky? Chutnají vám? Kupujete je?

Ovenku, moji tchyni, znám už víc jak čtyřicet let a dlouho jsem byl přesvědčen, že jí chutnají Mentolky, protože kdykoliv jsme k ní přijeli, byla na stole miska a v ní známé „zelené bonbony“.
Zásoba jí nikdy „nevyschla“. Nejen já, ale i ostatní členové široce rozvětvené rodiny jí vždy balíček Mentolek přivezli Proč? Protože si stejně jako já mysleli, že je má ráda.

Ovenka u nás žije už několik let. Včera manželka uklízela v jejím pokoji. Všimla si i misky, ve které je stále značná zásoba. Má ji v dosahu, a tak si Mentolku může vzít, kdykoli na ni dostane chuť. Bývají v ní i jiné bonbony, ale ty většinou rychle zmizí, zatímco Mentolky zůstávají.
„Nějak ti neubývají“, řekla Ovence, „zatímco ty čokoládové už dávno zmizely.“ „No, mně ty Mentolky nikdy moc nechutnaly, ale byly nejlevnější“, odpověděla jí její máma.

Možná si říkáte, že zbytečně šetřila. Jenže ona šetřila proto, aby s manželem mohli pomoci postavit dům nejdříve tomu nejstaršímu synovi a pak tomu mladšímu. Snažili se pomáhat i nejmladšímu synovi a také dceři. Těm ale pomáhali trochu jinak, protože ti se do stavby vlastního domu nepustili.
Tak to tenkrát chodilo. „Staří“ pomáhali „mladým“ a ušetřit se dalo nejvíce na jídle, pití a kouření. Ona ani manžel nepili, nekouřili a v jídle se uměli hodně uskromnit, přestože se u nich každý, kdo přišel, vždy chutně najedl.

Uvědomuji si, že také občas dostávám „mentolky“, které mi nechutnají. Proč? Protože to dárce neví. Přitom stačí jedna věta, aby mne příště mohl obdarovat něčím, co mi udělá radost nebo na čem si skutečně pochutnám.
Také vám přátelé nosí „mentolky“?