Mám jenom jednu vrásku. A na té si sedím!

Tenhle jadrný humor zazněl z úst stoleté jubilantky. Odpovídala na otázku reportéra, kterého zajímalo,  zda  je spokojená  s tím, jak v té stovce vypadá.

Dnešní doba je skoro posedlá kultem mládí. "Vracet lidem mládí", to je dnes velice dobrý byznys, který živí stále více lidí..
Nedávno jsem se dobře zasmál, když mi kamarád poslal rozhovor s oskarovou herečkou Charlize Theron, která v něm mimo jiné prohlásila: „Máte vrásky. Prsa vám povadnou. Ale je mi 32 a miluju to!“ Říkal jsem si, zda jí tento názor vydrží ještě alespoň deset let, nebo ho změní a zajde na plastiku.

V poslední době mne zaujalo heslo: “Neber se tak vážně!“ Je v něm kus hluboké moudrosti. kterou může věkem získat každý, kdo si připustí, že čas běží a nikdo z nás ho nezastaví. Nezastaví ho celebrity, i když do tohoto pokusu investují nemalé peníze. Nezastaví ho ani samotní plastičtí chirurgové, kteří v reklamách nabízí mládí.

Se stářím je to jako s autem. Vzpomínám, jak můj bratr udělal tátovi malý škrábanec na jeho novém autě. Málem to nepřežil. (Bratr i táta.) Když jsem o čtyři roky později tátovo auto rozbil já a bylo skoro na odpis, tátu hlavně zajímalo, zda jsem v pořádku.
Když jsme mladí, hroutíme se z první vrásky nebo z šedivého vlasu. Jak šedin i vrásek přibývá, přestáváme je počítat. A nakonec v nich nacházíme krásu, kterou jsme jako děti obdivovali u svých babiček a dědečků.

Až se zase podíváš do zrcadla, neber se tak vážně. Umyj se, učeš, pokud to umíš, tak se trochu i přikrášli a pěkně obleč, ať máš ze sebe dobrý pocit. Ale není třeba to přehánět.

Když budeš mít někdy dojem, že toho se svou fasádou už moc nenaděláš, vzpomeň si na tu bábinku, která ve sto letech odpověděla: “Mám jen jednu vrásku. A na té si sedím!“