Lež má krátké nohy

            "Lež má krátké nohy," říkala nám kdysi v základní škole soudružka učitelka. Můj spolužák, velký šprýmař, kdo ji hned pohotově doplnil: "Ale ty se dají vycvičit!"

            Ale faraóna a jeho dům ranil Hospodin velikými ranami kvůli Abramově ženě Sáraji. Farao tedy Abrama předvolal a řekl: "Jak ses to ke mně zachoval? Proč jsi mi nepověděl, že to je tvá žena? ... Vždyť já jsem si ji vzal za ženu. Tady ji máš, vezmi si ji a jdi!" A farao o něm vydal svým lidem příkaz. Vyhostili jej i jeho ženu se vším, co měl. (Genesis 12,17-20)

            Je docela možné, že se Abram na lež díval podobně jako můj spolužák a nějakou dobu si dokonce mohl myslet, že udělal správně. Farao se mu za Sáraj bohatě odměnil. Dovolil mu pást na těch nejlepších pastvinách, daroval mu nejlepší kusy dobytka ze svých stád a přidal i  otroky a otrokyně.

            Je docela možné, že s tím, co se dělo, byl spokojený Abram, farao a dokonce i Sáraj. Hospodin to ale viděl jinak a začal jednat. Farao zjišťuje, že od toho okamžiku, co si vzal Sáraj za manželku, stíhá jeho zemi jedna přírodní katastrofa za druhou. Chvíli mu to trvá, ale nakonec mu dojde, co je příčinou.

            Abram dostává nazpět svou ženu a farao mu nechává i všechny dary, které mu věnoval ještě před svatbou. Abram je sice bohatší, ale odchází s ostudou. Už se sem nikdy nesmí vrátit. Poznává, že lhát se nemá a lituje, že se raději nespolehl na Hospodina, který mu slíbil, že se o něho postará.

Bože, i já Ti mnohokrát dělal ostudu. Díky, že jsi to se mnou nevzdal a zachránil jsi mne podobně, jako Abrama.

Článek je součástí mozaiky, kterou postupně vytvoří 366 dílů série s názvem "Na počátku všeho bylo Slovo". Najdete je v rubrice se shodným názvem.

Minulý díl:  Zapři, že jsi má žena!