Lavina úsměvů

Byl to tehdy takový sychravý studený den. Pršelo, zima lezla za nehty a já musel do obchodu. Cestou jsem zjistil, že mám děravé boty a během chvíle jsem měl mokré obě ponožky. Asi na mne nebyl příjemný pohled.

V obchodě jsem nemohl najít sůl. Chvíli jsem ji hledal, ale nakonec jsem se zeptal prodavače. Vůbec nereagoval na mou náladu. S příjemným úsměvem mne dovedl až k místu, kde byly pěkně v řadě seřazeny sáčky téhle základní kuchyňské suroviny, která je podle pohádky cennější než zlato.
Mladý prodavač se mne ptal, zda potřebuji ještě s něčím pomoci. Jeho úsměv způsobil, že jsem najednou necítil mokro v botách a den se zdál krásnější.
Jak málo někdy stačí k tomu, aby se naše nálada změnila. Jeden upřímný úsměv.

Cestou domů jsem potkal naši sousedku. Nedávno jí zemřel manžel. Popřál jsem jí dobrý den a usmál se na ni. Její smutná tvář najednou roztála.
Stáli jsme před domem a mluvili o naději na vzkříšení. Naději, že se s manželem znovu uvidí.
Když jsme se rozcházeli, byl v její vrásčité tváři zvláštní pokoj a mně se najednou vybavil výrok apoštola Pavla, kterým zakončil své pojednání o budoucím vzkříšení. Napsal: "Těmito slovy se vzájemně potěšujte." (1.Tes.4,18)

Usměv toho mladého prodavače spustil to ráno lavinu dalších úsměvů. Určitě netušil, kolika lidem tím přinesl trochu světla do toho sychravého dne.

(Napsáno pro Křesťanský magazín ČT 2 - vysílaný 22.května 2011.)