Křivé nenarovnáš

        U textu, kterým se dnes budeme zabývat, jsem hodně dlouho přemýšlel, co tím chtěl autor říct. Nakonec jsem vzal do ruky další překlady, abych se podíval, zda v některém z nich nenajdu něco, co by mi pomohlo.

        Ale přečtěme si Šalomounova slova v překladu Průvodce životem:
"Co je křivé, nedá se narovnat,
   a co chybí, nelze spočítat." (Kazatel 1,15)

        Nevím jak vy, ale já nemám pocit, že křivé nelze narovnat a chybějící spočítat. I když je pravda, že mnohokrát, když jsem se snažil narovnat něco křivého, tak to nedopadlo dobře.

        Jednou jsem se snažil rychle odemknout zámek a najednou jsem zjistil, že klíč má divný tvar. Pokusil jsem se ho narovnat a výsledkem byl zlomený klíč. Naštěstí jsem měl  záložní a tak mi podle něho v zámečnictví udělali nový klíč.

        Jindy jsem se zase snažil narovnat kmen mladé jabloně. Jenže jsem se snažil tak moc, že se mi ji podařilo naštípnout a ona pak stejně rostla nakřivo, protože jsem se bál udělat druhý pokus.

        Při procházení různých překladů mne zaujaly dva. V Bibli Kralické můžeme číst:
"Což křivého jest,
   nemůže se zpřímiti…"
Zde dostávají Šalomounova slova trochu jiný význam, který mi připadá smysluplnější.

        Při hledání odpovědí na otázky po věčném smyslu života tu Šalomoun přiznává, že člověk toho sám moc nenadělá a nezmění. Díky hříchu jsme smrtelní, křiví. A to, co je křivé, se samo nenapřímí. Potřebuje pomoc zvenčí.

        Tak, jako můj kamarád Luboš, který se pořád hrbil. Máma ho každou chvíli šťouchla do žeber, aby se narovnal, ale on to po chvíli vzdal, protože ho každé napřímení bolelo. Pak mu náš trenér v basketbalu zařídil vyšetření u ortopeda a Lubošovi nakonec pomohla až operace. Bolest zmizela a on pak hrál ještě lépe než předtím a jeho máma ho už nemusela dloubat do žeber.

        V překladu Dr. Hejčla mne zaujala druhá část dnešního textu:
"...a počet nedostatků je bez konce..."
To je přesně můj případ. Když se mi konečně podaří zvítězit nad nějakým nedostatkem v mé povaze, objeví se další, který jsem do té doby nevnímal. A tak mohu bojovat a bojovat a můj boj je podle Šalomouna "bez konce".

        Znovu se tak dostáváme k tomu, co už víme. Pokud potřebuji ve svém životě něco narovnat nebo chci bojovat s nějakou vadou na mém charakteru, nezbývá mi nic jiného, než se zavčasu obrátit na Boha, o kterém se kniha Kazatel zmiňuje až v samotném závěru. Bůh může narovnat to, co já nedokážu, stejně jako umí postupně dělat konec mým nedostatkům.