Křesťan (a zvláště farář) se nemá míchat do politiky

V poslední době se v diskuzích na Facebooku dovídám, že jsem špatný křesťan, když se míchám do politiky. Navíc, jako pastor v důchodu, prý mám být apolitický.

     Napsal jsem pár článků k současným volbám, takže apolitický nejsem. Pamatuji si ještě ze školy, jak politiku definoval Aristotelés: „Politika je umné a dovedné spravování věcí obce.“ Podle Wikipedie má samotný termín politika původ v Řecku a je odvozen od slova „polis“, což bylo označení obce, tedy společenství lidí žijících v určitém útvaru, třeba ve městě. V té době bylo Řecko územím „městských států“, proto slovo politika vztahujeme i stát.
Na střední škole nás učili, že „politika je správa věcí veřejných - společných všem rodinám žijícím v dané obci.“ Už tehdy nám soudružka učitelka vysvětlovala, že politikou je i to, když si ve třídě zvolíme předsedu třídní samosprávy. A ač jsem byl křesťan, spolužáci mne zvolili. Takže jsem už tehdy nebyl apolitický.

     Politiky se tak účastníme ve chvíli, kdy přijdeme na schůzi Společenství vlastníků jednotek v domě, ve kterém vlastníme byt. Pokud je v naší církvi běžné, že v jejím vedení stojí lidé zvolení ve volbách, také při jejich volbě děláme politiku. Pokud se zajímáme o hospodaření v našem městě, nejsme apolitičtí...

     Neznám nikoho, kdo by dnes byl imunní vůči „správě věcí veřejných“. Přesto vím, že jsou lidé, kteří se odmítají zúčastňovat voleb, protože došli k závěru, že křesťan má být apolitický. Pokud mi tito lidé říkají, že bych měl být apolitický i já, mám pro ně pochopení.

     Výzvy k apolitičnosti ale slyším i od lidí, kteří se zúčastnili prvního kola prezidentských voleb, ale ten jejich „favorit“ dostal málo hlasů a neprošel. Ve druhém kole se proto rozhodli nehlasovat. Mají pocit, že se tím stávají apolitickými a vadíme jim my, kdo chceme volit i v kole druhém. I pro tyto lidi mám určité pochopení, protože mohou být nešťastní z toho, že jejich favorit neuspěl. Jako fotbalový fanda vím, jaké to je, když Sparta dostane výprask od Slávie.

     Nejhlasitěji mne ale k apolitičnosti vybízejí lidé, kteří chtějí volit, ale vadí jim, že s nimi nesouzním, mám jiný názor a dokonce je ještě urážím, když píšu o tom, proč nevolím toho jejich. Pokud kritizují oni mne nebo mého "favorita", je to vše OK. Pokud se kriticky vyjádřím já, je to urážení. Od těchto lidí výzvy k apolitičnosti nechápu.

     Nebojme se zapojit do správy věcí veřejných. Nebojme se říkat, proč děláme to, co děláme a proč volíme toho, koho volíme. Pokud má někdo opačný názor, neberme to jako osobní útok. Vždyť nám všem jde o to, aby ty „věci veřejné“ byly spravovány co nejlépe. Výsledek nemusí vždy odpovídat našim představám, ale o tom je demokracie. Pokud o ni přijdeme, bude „věci veřejné“ spravovat někdo, komu bude náš názor ukradený a my s tím pak už nic nenaděláme.