Já mám spíše čichové spouštěče. Vždycky, když ucítím vůni hořícího smrkového dřeva vzpomenu si na dovolené na myslivecké chatě, a na podzim mi kouř hořícího chrastí evokuje vzpomínky, jak jsme v dětství opékali brambory, zvané "pečoky".

Ještě že se z Vás nestal pyroman. Ale je pravda, že na naší chatě pravidelně po několik let dorazili zemědělci a hnojili o sto šest. Takže i tady zapůsobil čichový spouštěč. Byl na jednu stranu pravidelný, tak se dal čekat, na druhou ale nepříjemný a většinou v době, kdy bylo na chatě vyžadováno nemalé množství činnosti.

Nádherný pták. Také na něj mám krásné vzpomínky. Vídal jsem ho když jsem jezdil na ryby na Crocodile river. Ne nadarmo se mu říká létající drahokam.

Vašek

Tak ten "drahokam" je opravdu výstižný.

mám to úplně stejně a stačí mi k tomu třeba starý plot nebo patník u silnice, který je u té silnice od mého dětství

Problém bývá v tom, že když se třeba projdu po rodné čtvrti, už tam toho původního moc nezůstalo. Mizí zákoutí a celé domy, jiné jsou přestavěné tak, že se samy sobě vlastně nepodobají. Ale u školy jsem si připomněl, jak jsme v dobrém rozmaru vyhodili spolužáka oknem (pro klid a pořádek, jednalo se o přízemní pavilony a okno bylo necelý metr nad zemí. Poznámku jsme dostali všichni - my zlotřilci za čin, on za nevhodné výrazy, jimiž nás po návratu do třídy peskoval).

Vzpomínám často a ráda. Prakticky cokoliv mi vyvolává různé asociace, ať již čichové, chuťové, paměťové. Jenom ledňáčka se mi nikdy nepodařilo zahlédnout , tak děkuji alespoň za zprostředkování

Předběhla jste mě, přesně tohle jsem chtěla napsat Nejčastěji mi něco připomene vůně a ledňáčka jsem taky nikdy neviděla

Je krásné a úžasné, že ještě lidi dokáží zastavit nejen čas, ale především sami sebe a otočit se, pohlédnout do minulosti a leccos si připomenout. Ovšemže nic nezmění, ale budou mít dobrý až hřejivý pocit, že žili a mají se nad čím usmát, zakabonit či zamyslet.

Není to jenom v oblastech, kdy se znalost historie předpokládá, už i tam se dozvídáme - z úst takzvaných odborníků a expertů - že vracet se do minulosti nemá význam. Je překonaná a tudíž nezajímavá. Velká část produktivních lidí najela na tuto kolej a co mě děsí nejvíc, mladí si v ní často přímo libují. Vzpomínající boomeři jsou totálně skibidi a když se jich zeptáte, co dělali před týdnem, většinou odpoví „nevím“ nebo „nic“ - a obojí je vlastně pravda. Nijak nechci jejich styl hodnotit, je mi jich jenom líto, protože se sami a dobrovolně připravují o spoustu krásných momentů v životě, který může trvat ještě hodně dlouho, nebo nečekaně krátce.

Autorovi děkuji za připomenutí, že my ještě umíme, podobně jako Ringo Starr se svým albem „Stop And Smell The Roses“ zastavit a dát prostor naší minulosti. Někdo napíše blog, někdo knihu, někomu stačí debata se známými. Ale nemohu se zbavit dojmu, že je to určitě lepší, než napsat za hodinu 50 SMSek nebo kdoví čeho, a vlastně nic neříci...

Říkám tomu smetí vzpomínek a občas se zvedne vítr a to smetí odhalí něco zasutého a pěkného. Dík za vzpomínku na ledňáčka, je to krasavec.

Jj, v poslední době jich je docela dost :-)