Krásný spouštěč vzpomínek

Vše, co jsme kdy prožili, četli nebo slyšeli, uloží náš mozek do našeho hard disku jako vzpomínku. Někdy to tam leží i desetiletí, aniž bychom si na to vzpomněli.

Dnes ráno jsem se šel projít k Sázavě. Vycházelo Slunce a já najednou uviděl vzduchem letět nádherného ptáčka. Jeho peří svítila lesklou modří. Jakmile ale dosedl na strom nedaleko mne a obrátil se směrem ke mně, lesklou modř vystřídala výrazná oranžová, ale bez lesku.
Pár vteřin mi trvalo, než jsem si uvědomil, že je to ledňáček a v tom se mi začaly vybavovat vzpomínky na okamžik, kdy jsem tohoto krasance viděl poprvé v životě.

Bylo to v říjnu 1984. Ten měsíc jsem prožil v Plzni v kasárnách vedle věznice na Borech. Nevzpomínám si, jak jsem se tehdy dostal ven, protože vycházky v době „přijímače“ nebyly. Nejspíše mne velitel vyslal, abych „venku“ něco vyřídil.
Nazpět jsem nespěchal. Prošel jsem se k přehradě, kde jsem viděl létat ledňáčka. Jeho obrázek jsem si pamatoval z učebnice přírodopisu a teď jsem ho najednou viděl na vlastní oči. Byl ještě krásnější než na obrázku.

Dnes jsem ho po dvaačtyřiceti letech viděl znovu. Opět nádherné barvy a excelentní letecká přehlídka. Myslím, že i pan Martin Šonka, náš elitní letec, by mu jeho umění záviděl.
Bylo to jen pár minut, co jsem dnes mohl pozorovat ledňáčka, jednoho z ptáků krasavců v naší přírodě. Ani ta ranní procházka nebyla dlouhá. To setkání s tímto manekýnem ji ale zařadila mezi ty, které si budu možná pamatovat i po létech. Tedy, pokud ještě někdy uvidím ledňáčka.

Moje paměť nepatřila nikdy k těm nejlepším. Proto jsem rád, že existují tyhle spouštěče, které mi pomáhají si čas od času vybavit příjemné vzpomínky. Hlavně ty, které jsou uloženy v mé hlavě, ale já zapomněl heslo nebo název souboru, pod kterým se skrývají.

A jak to máte s těmi spouštěči vy?