Když si najednou nevíš rady

Vešly dovnitř, ale tělo Pána Ježíše nenašly. A jak nad tím byly bezradné, stanuli u nich dva muži v zářícím rouchu. (Lukáš 24,3+4)

Ženy, které přišly s Ježíšem z Galileje, jsou i přes zármutek nad smrtí svého Mistra nadšené. Blíží se k jeho hrobu a vidí, že ten kámen, který nechal Josef z Arimatie přivalit ke skalní jeskyni, je odvalen a nic jim tak nestojí v cestě k tomu, aby vstoupily do hrobu a posloužily svému Pánu tou poslední službou.

     Ještě před chvílí byly zadumané a zamlklé, protože každá z nich v duchu přemýšlela, jak to Stvořitel udělá. Půjdou kolem nějací dělníci? Nebo jim ten kámen odvalí vojáci, kteří měli strážit hrob, protože se velekněží a starší báli, aby Ježíšovo tělo někdo neukradl?
     Teď jsou ale jejich chmury ty tam. Radostně přidaly do kroku, aby mohly splnit úkol, který si předsevzaly. Věřily, že to, co chtějí udělat, požehná i samotný Hospodin.

     Bůh měl ale jiný záměr. Ježíš neměl skončit v hrobě jako obyčejný smrtelník. Petr o něm v kázání o Letnicích prohlásí: „Ale Bůh ho vzkřísil; vytrhl jej z bolestí smrti, a smrt ho nemohla udržet ve své moci.“ (Skutky 2,24) To vše ale ženy z Galileje netušily, a proto byly chvíli bezradné.
     Najednou si všimly, že vedle nich stojí dva andělé. Ti jim vysvětlili, že Ježíš vstal z mrtvých. Dostaly úkol, aby to vyřídily apoštolům a pak spolu s nimi počkaly, až se jim Stvořitel ukáže.

     Když „sloužím“ Bohu, není vše takové, jak si  představuji. Bůh má téměř vždy lepší cestu. Pokud ji začnu po prvním šoku nebo zklamání hledat, zjistím, že jeho řešení je mnohem lepší než to moje. A pak se zase mohu radovat a chválit Stvořitele.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)