S radostí principielně souhlasím

a uznávám, že katolická mše je všechno možné, jen ne radostná. Ovšem také jsem zažil letniční shromáždění a to, jak se všichni "radovali", mi připomnělo stavbu babylónské věže - zmatení jazyků, překřikování, povzbuzování pastora A-Men? A-Men! Taková radost mi radost nepřináší, ale fakt je, že pro většinu ostatních jsem exot, takže chyba bude spíš ve mně samotném.