Každý má svůj kříž

Kdo nenese svůj kříž a nejde za mnou, nemůže být mým učedníkem. (evangelium podle Lukáše 14,27; ČEP)

Ježíš lidem vypráví o svém nebeském království a někteří z jeho posluchačů si začínají myslet, že když se vydají v jeho stopách, čeká je „procházka růžovým sadem“. Jejich učitel jim dá vždy najíst, uzdraví každou jejich nemoc, odstraní jim z cesty každou překážku a splní jim každé jejich přání.

            Realita života křesťana je ale jiná. První křesťané čelili různým útokům, často museli narychlo opustit své domovy, protože jim hrozila smrt. Putovali z místa na místo a často bojovali s překážkami, které by neměli, kdyby nepřijali Ježíšovo pozvání do nebeského království.

            Poslední dobou slyším často argument, že křesťanství vymysleli lidé, kteří pomocí tohoto učení chtěli ovládat „masy“. No, zkuste si představit, že by v příštích volbách některá strana zařadila do svého volebního programu mimo jiné i to, že pokud ji lidé zvolí, čeká je „nesení kříže“. Myslíte si, že by byla úspěšná?

            Ježíš nedělá volební kampaň a svým následovníkům neslibuje, že jim pečení holubi přistanou v ústech, aniž by pro to oni sami něco udělali. Na rovinu říká, že život těch, kteří se vydají v jeho stopách, bude náročný a často i dobrodružný.

            A ještě něco prozrazuje. Život každého z nás bude jiný. Každý z nás ponese „svůj kříž“. Máme přijmout to, co přináší život, a jít dál. Nezapomínejme přitom, že ten těžší konec našeho kříže nese Ježíš, který dovolil, aby ho pověsili na kříž. Tím nám zajistil odpuštění i věčný život.

(Další díl seriálu "Novozákonní rezonance" inspirovaný evangeliem podle Lukáše.)