Kázáním prázdné břicho nenaplníš

        Není jedno, jakou mám víru. Pokud je to jen teorie, pak je podle Jakuba namístě otázka, zda mne vůbec může dovést ke spasení. Protože Jakub není teoretik, nabízí konkrétní příklad, který mám pomůže pochopit, o co jde.

        Protože nežijeme na pustém ostrově, může se nám stát, že zažijeme stejnou situaci, o jaké Jakub píše: Řekněme, že někdo z vašich přátel bude hladovět a nebude mít co na sebe.
Řeknete-li mu: "Tak se měj dobře, ať nenachladneš a nemáš hlad!" – a sami mu nedáte ani jídlo ani oblečení, jakou to má cenu?" (Jak.2,15-16)

        Myslím, že takovou situaci si každý z nás umí představit. Pokud mám hlad, tak od svého přítele nečekám kázání, ale alespoň kousek suchého chleba. Když mám žízeň, pomůže mi sklenice vody. A když jsem nahý, tak mne před chladem a pocitem studu ochrání jen oblečení.

        Jak jedná Bůh s člověkem, který se dostal to takové prekérní situace? Ježíš na to odpovídá známým podobenstvím o marnotratném synu. Tento mladý muž odchází z domova, když si od otce vyžádal dědictví. Myslí si, že někde daleko se mu bude lépe a svobodněji dýchat, než pod dohledem táty.

        Po krátké době opojení z pocitu svobody přichází rychlý pád až na dno společnosti. Jako bezdomovec najednou zjišťuje, že doma bylo lépe. Teď už ví, že udělal chybu. Říká si: "I otcovi služebníci se mají lépe než já." Nakonec se rozhoduje vrátit domů a požádat v otcově domě o místo nádeníka.

        Čím blíže je domovu, tím víc se obává odmítnutí. Pak už vidí dům, stáje a další budovy jejich farmy. V jedné chvíli se dokonce zastaví a má chuť udělat otočku a zmizet. V té chvíli se děje něco, co nečekal: Když byl ještě daleko, otec ho spatřil a hnut lítostí běžel k němu, objal ho a políbil.
Syn mu řekl: `Otče, zhřešil jsem proti nebi i vůči tobě. Nejsem už hoden nazývat se tvým synem.´
Ale otec rozkázal svým služebníkům: `Přineste ihned nejlepší oděv a oblečte ho; dejte mu na ruku prsten a obuv na nohy. Přiveďte vykrmené tele, zabijte je, hodujme a buďme veselí, protože tento můj syn byl mrtev, a zase žije, ztratil se, a je nalezen.´
A začali se veselit. (Luk.15,20-24)
        Tak jedná můj Bůh. Tak jedná živá spasitelná víra. Tak bych měl jednat i já.

        Příběh ale pokračuje: Starší syn byl právě na poli. Když se vracel a byl už blízko domu, uslyšel hudbu a tanec. Zavolal si jednoho ze služebníků a ptal se ho, co to má znamenat. On mu odpověděl: "Vrátil se tvůj bratr, a tvůj otec dal zabít vykrmené tele, že ho zase má doma živého a zdravého." I rozhněval se a nechtěl jít dovnitř. (Luk.15,25-32)

        Mnohokrát jsem se už zachoval podobně. Často zapomínám, že zítra mohu být v situaci marnotratného syna já.

        "Pane, děkuji Ti, že s nikým nejednáš jako ten druhý syn. Pomoz mi, abych nenechal hladového nikoho, kdo bude potřebovat mou pomoc. Pomoz mi, abych dal hladovým nejprve najíst a napít a teprve pak jim prozradil, proč to dělám. Abys byl oslaven a oni zachráněni i pro věčný život."