Ježíš žehná své církvi (Požehnání v Bibli 12)

Dnes se spolu podíváme na další rozměr Božího požehnání. Lukáš v závěru svého evangelia vzpomíná na poslední chvíle, které učedníci prožili se svým mistrem. Neopomene přitom poznamenat:

"Potom je vyvedl až k Betanii, zvedl ruce a požehnal jim; a když jim žehnal, vzdálil se od nich a byl nesen do nebe.
Oni před ním padli na kolena; potom se s velikou radostí vrátili do Jeruzaléma, byli stále v chrámě a chválili Boha." (Lukáš 24,50-53)

Ježíš odchází do nebe, aby se znovu ujal vlády nad celým vesmírem. Opouští své žáky a moc si přeje, aby dokázali splnit svůj úkol. Proto jim udílí své požehnání. Lukáš nepíše, co přitom říkal. Proto se musíme podívat do evangelia podle Matouše: Ježíš přistoupil a řekl jim: "Je mi dána veškerá moc na nebi i na zemi. Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku." (Matouš 28,18-20)

Je to zvláštní. To co Matouš vnímá jako poslání a pověření, Lukáš vidí jako Boží požehnání. Biblický text nás tedy vede k překvapivému zjištění. Když mne Bůh povolává a dává mi úkol, je to pro mne požehnáním. Nemám si naříkat, ale mám se z toho radovat.

Apoštol Petr napsal: "Moji milovaní, nebuďte zmateni výhní zkoušky, která na vás přišla, jako by se s vámi dělo něco neobvyklého, ale radujte se, když máte podíl na Kristově utrpení, abyste se ještě více radovali, až se zjeví jeho sláva. Jestliže jste hanobeni pro jméno Kristovo, blaze vám, neboť na vás spočívá Duch slávy, Duch Boží." (1.Petrův 4,12-14)

Pokud nás Bůh povolává ke službě, můžeme si být jisti, že úkol, kterým nás pověří, zvládneme. On ví, čím nás může pověřit. Bůh totiž současně s pověřením dává i sílu, moudrost a schopnosti. Apoštol Pavel toto vše nazývá "dary Ducha". V 1.listu do Korintu o tom napsal: "Jsou rozdílná obdarování, ale tentýž Duch; rozdílné služby, ale tentýž Pán; a rozdílná působení moci, ale tentýž Bůh, který působí všecko ve všech. Každému je dán zvláštní projev Ducha ke společnému prospěchu." (1.Korintským 12,4-7)

Ježíš požehnal církvi. Dal jí úkol a současně ji vyzbrojil vším potřebným, co k jeho splnění potřebuje. Církev, to jsi ty a já. To jsme my, kteří jsme přijali Ježíše za svého Pána a Spasitele. Když nás pozve ke spolupráci, nebojme se ji přijmout. Dělat něco s Ježíšem, to je to největší a nejlepší požehnání, jaké můžeme od Boha dostat.