Je čas hledání i čas ztrát

        V neděli, cestou od rodičů domů, jsem si najednou uvědomil, že nevím, kde mám brýle. Jednou rukou jsem držel volant a druhou zkoušel všechny kapsy. Po chvíli jsem zjistil, že je mám na nose. Znovu jsem si uvědomil, jak aktuální se v mém životě stává stáří.

        I Šalomoun poznal, jak se na stáří člověk setkává s tím, že postupně ztrácí to, co považoval za samozřejmost. Proto píše:
"...je čas hledání i čas ztrát..." (Kazatel 3,6)

        Tchán bude mít brzy devadesát let. Bylo by to fajn, kdyby nebyl skoro slepý a hluchý. I to je projev stáří. Ztrácíme schopnosti, na které jsme se dřív mohli spolehnout.

        Podle Šalomouna existuje čas hledání a čas, kdy o to, co jsme dřív nalezli, přicházíme. Určitě nemá na mysli hledání nějakého zakopaného zlatého pokladu. Spíš myslí na to, co vše se dítě v mládí musí učit, aby jednou vyrostlo v dospělého člověka.

        Rád vzpomínám na doby, kdy jsem hledal odpovědi na spoustu otázek. Táta mi zase občas připomene, že moje nejčastěji používaná věta byla: "Tatínku, a ploč...?" V dětství a mládí má člověk spoustu otázek, na které nezná odpověď a tak hledá. Často jsou to otázky, které ti dospělí nepovažují vůbec za důležité.

        Dnes už jsem ve věku, kdy mnohé z toho, co jsem kdysi v mládí objevil a nalezl, pomalu ztrácím. Někdy je to i příjemné. Čtu knihu, prožívám její děj a na předposlední stránce si vzpomenu, že jsem ji už četl, protože se mi najednou vybaví pointa. A tak říkám, že mi jednou postačí jeden časopis, který budu číst stále dokola a vždy mne překvapí něčím novým, protože zapomenu, že jsem ho už četl.

        Šalomoun také píše, že je "čas schovávání i čas odhazování." To je něco, čemu právě teď dobře rozumím. V dohledné době nás čeká stěhování a tak každou chvíli objevím na chodbě nebo ve sklepě krabici, ve které jsou přichystány zbytečnosti, kterých je třeba se zbavit. Nebo manželka nachystá pytel s oblečením, který pak zavezu do Adry.

        I v tomto případě hraje velkou roli věk člověka. Mladší člověk má větší potřebu něco získat než ten, kdo už má dům plný věcí, po kterých kdysi toužil, ale když je získal, tak zjistil, že jsou mu k ničemu. Mladí touží po svém vlastním bydlení, které si chtějí zařídit po svém. Láká je každá novinka. Mobil, který mají rok, je už v jejich očích starý a nemoderní... Starší lidé takové potřeby většinou nemají.

        Mladí mají velké touhy a očekávání, ale chybí jim peníze na jejich splnění. Starší lidé mají peníze, ale často neví, co si za ně koupit, protože je život naučil, že čím víc toho mají, tím víc starostí a práce je s údržbou toho všeho a třeba i s úklidem.

        Znám ale i lidi, kteří s tím schováváním neskončí ani ve vysokém věku. Jejich byt vypadá v lepším případě jako muzeum, v tom horším jako skládka odpadků. Nechtěl bych tak skončit, a tak jsem rád, že manželka dělá čas od času průvan nejen v mém oblečení, ale i v celém bytě.

        Šalomoun má pravdu. Je dobré využít čas, kdy mám chuť hledat. Je ale třeba si pak přiznat, že už je čas to kdysi pracně nalezené ztrácet. Je dobré schovávat, ale je třeba i včas odhazovat to, co už nepotřebuji.