Jak naslouchat a mluvit ?

        Ten nadpis není úplný. Správně by měl znít: Jak naslouchat Božímu zákonu a mluvit s Bohem? O tom totiž Jakub píše. Ale vše, co píše, se dá aplikovat i na komunikaci dvou lidí a zvláště na jednání uvnitř rodiny i církve. A tak se dnes věnujme umění komunikace s lidmi.

        "Drazí, nezapomeňte, že člověk má vždy s ochotou naslouchat, s rozvahou mluvit a nemá se dát vyprovokovat k hněvu.
Když se totiž člověk rozzlobí, nejedná tak, jak si Bůh přeje.
Odstraňte ze svého života všechnu špinavost a zpupnost a vpusťte do něho Boží slovo, které má moc od základu vás proměnit." (Jak.1,19-21)

        Vypadá to jednoduše. Naslouchat s ochotou a reagovat s rozvahou. Nenechat se vytočit tak, abych pak ztratil kontrolu nad tím, co dělám a říkám. Jednoduchý a pravdivý návod, jak budovat vztah s Bohem i lidmi.

        Jenže v mé praxi to vypadá jinak. Kolikrát už jsem neměl ochotu naslouchat a mluvil jsem bez servítků i bez rozvahy. Kolikrát jsem v rozčílení řekl věty, které bych vzal rád zpět. Ještě, že existuje odpuštění.

        Asi nikdy v dějinách lidstva nebyl takový problém s nasloucháním. Máme spoustu vynálezů, které nám šetří čas:

• Jídlo uvaříme bez toho, že bychom museli nasekat dříví, zatopit a pak neustále přikládat. Stačí jen stisknout správné tlačítko.
• Prádlo nám vypere automatická pračka a když si připlatíme, tak nám ho i usuší.
• I na druhý konec světa doletíme letadlem během pár hodin. Není třeba se trmácet na koni nebo velbloudu...

        Mohl bych v tom výčtu pokračovat dál. Je tu ale problém. S každým vynálezem, který mi ušetří minutu času, vzniká alespoň jeden, který mi tu ušetřenou minutu sebere a většinou i s úroky. Televize, počítačové hry, internet...

        Přesto mi Jakub radí, abych si vypěstoval ochotu k naslouchání. Bez ní se totiž dostávám do izolace. Často pak nerozeznám, co si druhá strana myslí a proč říká právě to, co říká. Stačí pak málo, abych reagoval podrážděně i na to, co je motivováno přátelstvím a láskou. Od podrážděnosti už je jen malý krůček k takovému "rozzlobení", při kterém ztrácím kontrolu nejen nad tím, co říkám, ale i nad tím, co dělám.

        Jak se to naučit? Stačí se vrátit v textu Jakuba kousek nazpět. Jeho rada, co dělat při nedostatku, se totiž netýká jen moudrosti. Mohla by klidně znít takto: "Má-li kdo z vás nedostatek ochoty naslouchat i rozvahy při mluvení, ať prosí Boha, který dává všem bez výhrad a bez výčitek, a bude mu dána." (Jakub 1,5 vl.úpr.)

        Mám jen dvě možnosti. Buď budu pracovat na své schopnosti zvládat komunikaci, nebo vždy čekat, až to zase nezvládnu a pokazím vše, co jsem vybudoval.

        Bože, dej mi ochotu naslouchat i rozvahu, když budu odpovídat na to, co při svém naslouchání vyslechnu. Pomoz mi zvládat hněv, když uslyším něco, co se mi nebude líbit.