Dnešek je vlídnější k potřebám

Má být uzákonění let péče o nemohoucí jako odpracované doby. Konečně. Výše příspěvku na péči může nahradit čistý příjem někoho z rodiny  už 3 roky. Zbývá rozvoj pomoci pečujícím, včetně odlehčovacích pobytů. i člověk, který se stará o své blízké, má právo na odpočinek, dovolenou, vlastní nemoci. Jenže to lidé musejí chtít po svém městě, poslancích - bez poptávky nebude služba.

Sice nevím, jak může dnes ještě uniknout inspekcím péče kvality domov s osmilůžkovým pokojem, ale běžně už mají zařízení problém s nedostatkem většinového podílu dvou nebo dokonce jednolůžkových pokojů. 

V každém případě je státní politikou vrátit péči o své lidi rodině. Jenže v souvislosti s jeslemi a pomstami. Vím o strachu lidí, jejichž rodiče, rodiče sousedů atd. byli šoupnuti do ústavu, někam do zámečku... Byla jsem kdysi v takovém. Jídelna v bývalé knihovně, Prázdné bílé výklenky, bez záclon, bez polic, bez knih. Brrr. Dnes je to lepší, i když ne dokonalé. je na nás, co s tím uděláme. I pro sebe. ;-)

Re: Dnešek je vlídnější k potřebám

Díky za zajímavý názor.

"Zatím stačí, když jim moje sestra občas pomůže

udělat ty práce, na které už nestačí – umýt okna, vyčistit koberce atd...".

A co děláte vy? Předpokládám, že to u vás dopadne tak, že zadek bude mamince umývat také sestra, je to takové přirozenější, že?

Re: "Zatím stačí, když jim moje sestra občas pomůže

To už bych musel zabíhat do detailů, které sem nepatří. Takže Vás raději nechám při tom, co si myslíte.

Nechci, aby se o mě děti staraly

Trochu asi rozbouřím hladinu. Já totiž nechci, aby se o mně děti staraly. Nechci, aby dopadly jako my. Starali jsme se o maminku, která byla naprosto nepohyblivá, nedokázala se ani najíst, přestala  mluvit a pak  nás již ani nevnímala. Věděli jsme, že je to naše povinnost, a nic nám nepřipadalo obtěžující. Ale čas vykonal své.  Manželský život vymizel a ani dodnes se neobnovil. Všechno bylo podřízeno jen péči. Nebyl čas na děti, na jejich starosti, ani na oddych. Jeden z nás musel opustit práci, do které se už dnes nelze vrátit.

Re: Nechci, aby se o mě děti staraly

Ani já bych to nechtěla a myslím, že až  moji  rodiče  nebudou schopni, postarám se o ně. Naše vzdálená příbuzná se takto cca dva roky starala o maminku a když odešla, tak se začala zase starat o tatínka. Bydlí  společně se sestrou, která přestala chodit do práce, tak se střídají. Na vlastní vnoučata nemá čas a to jí mladí vyčítají. Její manžel zůstal bydlet v bytě, protože dědovi vadí. Když jí občas poslouchám, co všechno dělá, klobouk tedy dolů. Kdo to nezažil, nedovede posoudit.

Ano...

...

Hezke. Opravdu se zivota.

Pred 5ti lety jsem se skryplil na motorce a diky sekle mise jsem zustal dozivotne impotentni,  od pasu dolu ochrnuty a asi 2 roky plne, ted uz castecne inkontinentni. Taky jsem se bal, jak to moje zena  zvladne, pokud to vubec zvladne.  Muzu s povdekem konstatovat ze to ustala. Tyhle veci nejsou o veku, ale o cloveku a jeho vztahu ke svym blizkym.

pomsta za jesle..

kdo vi.. Ale co pripad, kdy je cloveku 55, jeho mama potrebuje celodenni peci ale on musi chodit do prace?

Beze slov, jenom

DĚKUJU... Marta K.