Horlení pro dobro

        Už jste někdy pro něco horlili? Tento termín se dnes v našem jazyku už moc nepoužívá. Spousta lidí už ani neví, co je tímto termínem myšleno. Nakonec, i já jsem se raději podíval do slovníků, abych se přesvědčil, zda správně rozumím tomu, co napsal apoštol Petr.

        Pokud se podíváte do slovníku synonym, možná budete překvapení, že horlení má podle jeho autů spíše negativní význam. Synonyma horlivosti jsou horování, zaujatost a extremismus. Podle některých slovníků se dá slovo horlivý nahradit termíne paličatý...

        Pokud ale půjdeme do historie termínu "horlivý", dojdeme k tomu, že je odvozen od slova "horký". Horlivý člověk je tedy pilný, nadšený, zanícený nebo hořící. A to už se dostáváme k tomu, co měl asi na mysli Petr, když ve svém dopise napsal: "Kdo vám ublíží, budete-li horlit pro dobro?
Ale i kdybyste pro spravedlnost měli trpět, jste blahoslaveni. `Strach z nich ať vás neděsí ani nezviklá´ a Pán, Kristus, budiž svatý ve vašich srdcích."  (1. Petrův 3,13-15)

        Podle čeho bychom měli poznat křesťana? Je to člověk, který nadšeně horuje pro spravedlnost a pro dobro. Nesnáší zlo a protiví se mu vše, co škodí člověku i přírodě.

        Pokud se podíváme do Petrovy minulosti, zjistíme, že uměl také horlit. Ale spíše v tom negativním významu. Marek o něm ve svém evangeliu napsal: On však ještě horlivěji prohlašoval: "I kdybych měl spolu s tebou umřít, nezapřu tě." Tak mluvili všichni. (Marek 14,31)

        Stačí, když budeme číst ještě kousek dál, abychom zjistili, že Petrovi toto horlení moc dlouho nevydrželo. Proč? Protože spoléhal na vlastní síly a svou vlastní odvahu. Myslel si, že to zvládne sám. Nezvládl. Zradil a zapřel svého mistra...

        Horlivost je dobrá, pokud pro ni máme správnou pohnutku a ještě dovolíme Bohu, aby nám k naší horlivosti přidal i svou lásku. Apoštol Pavel na více místech vzpomíná svou horlivost, která ho provázela před setkáním s Ježíšem: "Slyšeli jste přece o tom, jak jsem si kdysi vedl, když jsem ještě byl oddán židovství, jak horlivě jsem pronásledoval církev Boží a snažil se ji vyhubit. Vynikal jsem ve věrnosti k židovství nad mnoho vrstevníků v našem lidu a nadmíru jsem horlil pro tradice našich otců." (Galatským 1,13+14)

        Horlivost ale také může být jen naší maskou, kterou si nasadíme, když máme pocit, že nám její předstírání pomůže získat nějaký prospěch. Pavel o tom píše ve stejném dopise: "Je správné horlit, ale pro dobrou věc a vždycky, nejen tehdy, když jsem u vás, moje děti." (Galatským 4,18) Tomu, kdo se rozhodne "horlit pro dobro", hrozí podle Petra daleko méně problémů než tomu, kdo raději horlí pro něco jiného.

        Ale ani horlení pro dobro není podle Petra stoprocentní zárukou toho, že nebudu mít problémy. S těmi musí křesťan počítat. Ježíš nás na to upozorňuje předem: "Ve světě máte soužení. Ale vzchopte se, já jsem přemohl svět." (Jan 16,33) Když se Ježíš loučil se svými učedníky, slíbil: "A hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku." (Matouš 28,20) To byla jeho poslední slova.

        Ježíš neslibuje, že nás zbaví problémů. Ani horlení pro dobro nezaručí, že se nám nestane nic zlého. Ježíš nám ale slibuje, že bude s námi. Ať se nám stane cokoliv, nikdy na to nebudeme sami.