- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Já chápu ducha jako duchovního člověka a duši jako řekněme pozemský život. Obé je sice od Boha, ale to co neumírá, je duch, duše umírá s tělem. Ezechiel slovem duše spíš označuje osobu nebo jedince - tedy, že každý je zodpovědný za svoje osobní hříchy, což je změna oproti dřívějšímu trestání hříchu na potomstvu hříšníka. Už v Exodu se mluví o duších ve smyslu osob (IIM.1.5 např.). S ostatním souhlasím, snad jen ta neexistence pekla je diskutabilní. O pekle se píše i třeba ve Zjevení - peklo bude uvrženo do hořícího jezera, dosud zemřelé duše někde jsou, pokud je soud věcí budoucí. Jaký by pak byl význam pekla, které v Bibli zmíněné je, oproti Neexistenci zemřelých do doby soudu, která v Bibli zmíněná moc není? Ve Zjevení je pak také zmíněný prostor za branami, kde bude pláč a škřípění zubů. To jistě nemůže být smrt věčná, protože ta předpokládá konec jakéhokoliv vnímání. Peklo pak je zničené v jezeře, čili co? Díky za názor.
Asi by to bylo na dlouhé povídání. Termíny duch a duše mají jiný význam ve SZ a jiný v NZ. Navíc i mezi křesťany jsou vykládány různě. Takže berte mé pojetí jako pohled, který mně osobně připadá nejlogičtější.
Můj názor na peklo a to, co bude po smrti, jsem už popsal ve starších článcích, které jste četl:
http://vlastikfurst.blog.idnes.cz/c/253625/Na-shledanou-v-pekle-Spravedlivy-a-radostny-soud.html a
http://vlastikfurst.blog.idnes.cz/c/252457/Co-bude-az-zemru.html .
Co tak se někdy někde sejít a probrat to osobně: Asi by to bylo rychlejší, než když svými "všemi pěti" datluji odpovědi. Když, tak se mi ozvěte na mail.