Epidemie zlého slova

        V poslední době mě zarazila zpráva, že vědci chtějí experimentovat s nejnebezpečnějším virem ptačí chřipky, který je schopný se přenášet z člověka na člověka. Údajně by z toho mělo vzejít účinné sérum.

        Problém je v tom, že člověku se už mnohokrát vymklo z rukou to, co na počátku mělo sloužit k dobru. Třeba jaderná energie, zemědělský zázrak jménem DDT a mohl bych pokračovat dál.

        Věda dokázala hodně. Musíme uznat, že se nám díky ní žije lépe a pohodlněji. Na druhé straně ne vše se vědcům vydaří a tak jsou namístě obavy, aby vědecký experiment s ptačí chřipkou neskončil epidemií nebo dokonce pandemií.

        Také Jakub píše o něčem, co bychom mohli nazvat pandemií jednoho hříchu: "Člověk umí zkrotit různé druhy zvířat, ptáků, plazů i mořských živočichů, ale svůj vlastní jazyk zkrotit nedovede.
Co jednou vysloví zlého, vymkne se jeho vůli a šíří se to jako smrtelný jed." (Jak.3,7-8)

        Má Jakub pravdu? Co se týče mého jazyka, tak ano. Mnohokrát jsem vyslovil něco, co bych vzal rád zpět, kdyby to šlo. Ale, jak píše Jakub, vyřčené slovo už nemám pod kontrolou, a tak se šíří dál a dál.

        Možná ale mohu pomoci v tom, aby tahle pandemie nerostla do ještě hrůznějších rozměrů.
        Jak?
Určitě tím, že se sám pokusím co nejméně ji přiživovat svými nemístnými a ničícími řečmi. Není to snadné. Určitě nemohu zaručit, že už nikdy nevyslovím pomluvu, polopravdu nebo lež. I když nic takového dělat nechci, občas se mi to stává. Přestože bych byl rád, kdyby má ústa mluvila jen dobré zprávy, nejsem schopen slíbit, že už nikdy nikoho nepomluvím nebo nezesměšním.
Je tu ale ještě druhá možnost, jak mohu omezit šíření pandemie zlých zpráv. Tím, že nebudu šířit zlé zprávy, které uslyším od druhých. Z vlastní zkušenosti vím, jak je to těžké, zvláště, když se ta zpráva týká někoho, koho zrovna nemusím.

        Není snadné držet na uzdě svůj jazyk. Podle Jakuba to neumí dokonce ani ti, kteří dokážou zkrotit divoké šelmy. Dovolím si proto končit úryvkem z Davidovy modlitby:
"Kéž se ti líbí řeč mých úst
i to, o čem rozjímám v srdci,
Hospodine, má skálo, vykupiteli můj!" (Žalm 19,15)

        "Bože, ty víš, jak často nedokážu ovládat svůj jazyk. Staň se, prosím, krotitelem mého jazyka. Nechci jím ubližovat, ale naopak pomáhat druhým a také jim přinášet radost a dobré zprávy. Děkuji."