Ekologie na talíři

Možná se vám při čtení nadpisu vybavila luxusní restaurace, ve které za hříšné peníze podávají i prodávají tak drahá BIO jídla, že by většině z nás při pohledu na cenu přešla chuť k jídlu. Tak o tom to dnes nebude.

Přírodu mám rád a proto se jí snažím neškodit. Ne, nepatřím k těm bláznům, kteří se demonstrativně přilepí na vozovku, a když je pak konečně odlepí, tak se ještě nechají odnést na policejní služebnu k výslechu, aby pak po propuštění místo k soudu odjeli na letiště a odletěli na dovolenou na Bali. Zda za vlastní, nebo jim ji zaplatil objednavatel jejich „ekologického“ či „klimatického protestu“, to ví nejlépe oni.

Pro mne je ekologie o drobnostech. Třeba o tom, že místo autem jezdím po Brně raději šalinou a ještě raději chodím pěšky. Oblečení mohu mít i ze "sekáče". Odpad, ten už třídíme léta a máme tak přehled o tom, jaká kvanta plastů naše čtyřčlenná rodina spotřebuje. Naši dovolenou nemusíme trávit u moře, ale od té doby, co se otužujeme, nám celý rok stačí plavání ve Svratce nebo na přehradě...

Důležitou součástí naší lásky k přírodě je i vztah k tomu, co se vypěstuje, ale neprodá a skončilo by to někde na skládce. Kousek od našeho domu je obchod, kde se dají koupit mléčné výrobky za zlomek původní ceny, protože právě „procházejí“. Spousta lidí má zato, že v okamžiku, kdy projde „minimální doba trvanlivosti“, se obsah zkazí nebo ztratí svou hodnotu, což je omyl.

Už nějakou dobu u nás v Lidlu kupuji „bedýnky“ za 25 Kč. Do nich personál naskládá třeba brambory z balení, ve kterém je jedna špatná, nebo také různé balené saláty, kterým končí ona zmiňovaná „minimální doba trvanlivosti“.
Dnes se u nás v Lidlu místo „bedýnek“ objevily papírové tašky. Dvě jsem koupil a doma z nich pak vyndal 1,5 kg banánů, 1 kg jablek, 1 kg pomerančů, půl kila mandarinek, dvě hrušky, dva citrony, jeden svazek mrkve s natí, dva svazečky ředkviček, svazek jarní cibulky a malé čínské zelí. Šest kilo vitamínů, které by skončili někde na skládce a nejen elektrické energie, která byla potřeba k jejich pěstování, ale i lidská námaha, by přišly vniveč.

Vedle radosti, že jsem udělal něco málo pro stav přírody, mne hřeje i to, že je to nejen ekologické, ale i ekonomické. Máme doma dvě babičky a tak už se chystám, že si na svačinu dáme jeden velký bílý jogurt s trochou medu a do něj nastrouhám jablka a nakrájím banány, přidám nějaká semínka a ořechy...
A až přijde manželka z práce, tak si dáme dušenou zeleninu (cibule, pórek, růžičková kapusta, ředkvičky) s vajíčky a brambory a k tomu salátek. Už teď na to mám chuť.

Ekologie a zdravé jídlo vůbec nemusí být drahé. Stačí jen chtít a něco pro to udělat. Každý podle svých možností. V tom fandím mladé generaci, které jde o budoucnost naší planetě. Jen doufám, že si nebudou brát příklad z Grety a podobných „ekologických teroristů“, kteří ani tak nehájí klima, jako spíše zájmy těch, kteří jim za to platí.

Pokud máte v sobě kousek ekologa a není vám jedno, co bude z naší planetou za pár let, věřím, že si také najdete ten svůj malý díleček, kterým přispějete ke zlepšení.

Z Brna vám k tomu přeji i dobrou chuť a posílám dvě dnešní, téměř už jarní fotky. Věřím, že vás pohled na pilné včelky i ta krásná žlutá potěší.